Katalog volnočasových aktivit

Obecné užívání počítače je pojem poměrně široký a všestranný. Můžeme si zde představit všechny činnosti spojené s užíváním hardwaru a softwaru, s užíváním elektronické komunikace apod. Nelze opomenout také základní zacházení s počítačovými soubory a pokročilejší užívání novějších aplikací a vyhledávání nových aplikací a jejich zkoušení.

Oblast kancelářských aplikací zahrnujeme do softwarového vybavení počítače. Jejich používání přináší uživateli řadu činností, díky nimž si svoji práci zefektivňuje. Jednotlivé kancelářské aplikace umožňují uživateli usnadnění jejich činnosti při práci s nejrůznějšími typy dat. Hovoříme zde o textových a tabulkových editorech, nástroji na tvorbu prezentací apod. Uživatelé si mohou vybírat mezi různými kancelářskými aplikacemi různých vývojářů. Některé z nich jsou bezplatné a jsou tedy pro řadu uživatelů dostupnější.  

Hardwarové vybavení počítače je oblast, které se uživatelé také věnují ve svém volném čase.  Hardware je pojem, který charakterizuje technické, resp. fyzické vybavení počítače. Patří sem např. servery, opravy a úpravy, nastavování PC, nákup speciálního hardware jako jsou tiskárny, skenery, zvuková zařízení, grafická zařízení apod., dále externí zařízení připojená přes USB - disky, doplňky, lampičky apod., technické stavebnice ovládané počítačem, programování jednočipových počítačů a tvorba vlastních jednoúčelových zařízení.   Volnočasové aktivity uživatelů v této specifické oblasti můžeme vnímat ve dvou rovinách.  Za prvé v rovině týkající se běžné manipulace s počítačem, příkladem může být užívání tiskáren, herních konzolí či zvukových zařízení a za druhé v rovině volnočasové aktivity uživatelů, jejichž zájem se na toto konkrétní vybavení soustřeďuje např. opravy PC, tvorba vlastních jednoúčelových zařízení apod. Zmíněná druhá forma volnočasových činností vyžaduje již jistou dávku schopností a dovedností, kterými by měl uživatel disponovat, věnuje-li se této oblasti.

Mobilní telefon je ve volném čase hojně využíván. Aktivity spadající do oblasti užívání mobilních telefonů se s nástupem moderních technologií značně rozšířily. Uživatelům mobilních telefonů dnes již mnohdy nestačí jen volat a psát textové zprávy, chtějí si také užívat zábavu a být v „bližším“ a neustálém kontaktu s lidmi. V současné době mají uživatelé, kromě základních funkcí, k dispozici řadu aplikací, díky nimž mohou svá očekávání naplňovat. Do činností spojených s mobilními telefony řadíme např. připojení k internetu prostřednictvím technologie Wi-Fi a aktivity s tím spojené, poslech hudby a sledování videí, fotografování, videohovory, kompas, hraní her, GPS aplikace, vyhledávání a testování aplikací a mnoho dalších. Význam mobilních telefonů v rámci volného času zkoumají studie, např. Kaya et al. (2015).

Tablety stejně jako mobilní telefony také fungují na principu počítače. Jejich výhodou je snadná přenositelnost díky velikosti a jednoduché ovládání dotykem. Také proto jsou nyní tyto přístroje mezi uživateli tak oblíbené. (Holloway, Green, & Livingstone, 2013) Jejich funkce je zde zřejmá – zábava. Na základě připojení k internetu a funkce Wi – Fi tak můžeme být připojeni v podstatě kdekoli, kdykoli a s kýmkoli. (Leung, 2015) Uživatel má k dispozici řadu funkcí a aplikací, díky nimž lze pracovat.

Pod aktivitou s názvem počítačové sítě rozumíme takové činnosti, které spočívají v realizaci spojení a přenosu informací mezi zařízeními. Jedná se zejména o navrhování, provozování, údržbu a správu domácích nebo komunitních sítí. Nesmíme opomenout také práci se síťovými protokoly, výstavbu kabeláže a zabezpečení sítí. Další aktivity zahrnují také činnosti spojené se zajištěním a optimalizací připojení k internetu, s mobilními sítěmi a přenosy dat a dalšími souvisejícími činnostmi.

Vyhledávání informací zejména prostřednictvím internetu může být rovněž zajímavým způsobem trávení volného času.

Společnost je přehlcena informacemi a je nutné, aby byli jedinci schopni orientovat se, a vybírat informace, které jsou věrohodné a pravdivé. O informaci velmi vypovídá, komu je určena, také údaje o autorovi, dále zdroje ze kterých autor čerpal, zejména u odborných informací. Dalším poznávacím znakem může být gramatika a stylistická úprava textu. Existují různé kurzy a kroužky zaměřené na informační technologie, bezpečnou práci s internetem a mediální gramotnost.

Online aplikace jsou takové aplikace, které není nutno instalovat do zařízení daného uživatele, to znamená, že ji může spustit z jakéhokoliv zařízení, které disponuje připojením k internetu. Výhodou je, že online aplikace zálohují data na server a jsou uživateli dostupná odkudkoliv. Mezi nevýhody patří to, že data mohou být zneužita, pokud se jedná o nedůvěryhodného poskytovatele. Mezi specifické online aplikace řadíme online bankovnictví, maily, aplikace pro rezervace v knihovnách, hotelích, internetové obchody – e-shopy, online diáře, rezervační systémy, aplikace pro podporu zdravého životního stylu apod.

Elektronické vzdělávání je vzdělávání prostřednictvím informačních a komunikačních technologií. Toto vzdělávání umožňuje účastníkovi naučit se něco, co v danou chvíli potřebuje, a může tak činit z prostředí, ve kterém se právě nachází. Specifikem elektronického vzdělávání je tedy místní a časová vzdálenost mezi vzdělávaným a lektorem/autorem kurzu. Účastník nese zodpovědnost za své vzdělávání, ale výhodou je, že sám určuje jaké tempo a styl učení mu vyhovuje. Elektronické vzdělávání může probíhat jako informální (nezáměrné), neformální (zájmové kurzy, online návody apod.) i formální (organizované vzdělávání vedoucí často i k rozšíření kvalifikace). Online vzdělávání může být jak bezplatné, tak placené. Specifickou formou elektronického vzdělávání jsou tzv. Massive Open Online Courses (MOOC), tedy otevřené vzdělávací kurzy připravené renomovanými univerzitami a určené pro širokou veřejnost zpravidla zdarma.

Assambler, přesněji nazývaný jako jazyk symbolických adres je jednoduchý programovací jazyk, jeden z nejstarších svého druhu. Jeho kód je tvořen jednoduchými instrukcemi, určenými pro určitý procesor. Překlad tohoto jazyka do strojového kódu zajišťuje tzv. překladač, neboli assambler (odtud i pojmenování). Nevýhodou Assambleru je jeho závislost na konkrétním procesoru a nepřenositelnost na jinou platformu. Proto byl Assambler z běžného užívání vytlačen vyššími programovacími jazyky. Lineární programování pak řeší problém nalezení hranic lineárních funkcí proměnných v určité množině.

Funkcionální programování chápe výpočet jako vyhodnocení matematických funkcí (odtud název). Vychází z tzv. lambda-kalkulu. Principem je vzájemné zjednodušování ekvivalentních výrazů. Existují jak čistě funkcionální programovací jazyky (FP, Miranda, Hope), tak i hybridní jazyky s funkcionálními prvky, jako je Standard ML, Scheme nebo F#. Tyto jazyky můžeme dále rozdělit na tzv. typované (Haskell, OCaml) a netypované (Lisp). Obecně se funkcionální programovací jazyky používají více v akademické než v komerční sféře. Jsou ale důležité pro odvětví informatiky věnující se vývoji robotů, umělé inteligence apod.

Objektově orientované programování je specifický způsob programování, které zdokonalilo původní metody tzv. procedurálního programování. Výkonný kód je zde přidružen k datům a objektům, díky čemuž je mnohem snadnější je převádět mezi jednotlivými projekty. Programátoři tak mohou používat již vytvořené komponenty, které si podle potřeby upravují nebo vzájemně skládají a sestavují složitější objekty. Mezi nejrozšířenější objektově orientované programovací jazyky patří Java, s jejímiž prvky se člověk setkává denně v počítačových a internetových aplikací, ale také řada dalších, jako je C++, Perl, Python, Visual Basic apod.

Světový web je dnes asi nejrozšířenějším nástrojem komunikace. Webové aplikace mají jeden společný jednotící prvek, a to je jazyk HTML, základní jazyk webových stránek, kterému rozumí tzv. webové prohlížeče a překládají ho do podoby webové stránky. Kromě něj ale existuje i řada jiných jazyků, které doplňují základní HTML kód a rozšiřují webovou stránku dalšími prvky a databázemi, které by běžný HTML jazyk nebyl schopný obstarat. Jedná se především o jazyk tzv. kaskádových stylů (CSS), dále např. RSS, XML, PHP, ASP a další. Nadstavbou těchto jazyků mohou být prvky aplikací, jako např. Java a Adobe Flash, které umožňují např. pouštění animací, videí a dalších prvků v rámci webu.

Volnočasová aktivita vydávání knih a brožur zahrnuje všechny činnosti, které souvisí s uvedením informace do povědomí lidí. V daném případě se jedná o vydávání v tištěné podobě, tedy tiskem. U knih hovoříme o vydávání monografií. Každá kniha má specifický druh vazby a zdobení. Vydávat lze ve volném čase jakékoli druhy knih, tedy např. knihy naučné či beletrie. Výjimkou však nejsou ani knihy pro děti či vydávání knih u příležitosti významných událostí (např. významná výročí obce události, historické události, výročí spolku apod.). Brožury bývají vydávány mnohdy za nějakým zvláštním účelem, tedy nepravidelně. Řadíme sem např. poznávací či edukační brožury, cestovní brožury, brožury pro účely výstavy a další.

Vydávání tištěných periodik zahrnuje pravidelně vycházející noviny, časopisy (např. vědecké, společenské), týdeníky, měsíčníky apod. Mnoho vycházejících periodik je zaměřeno na určité téma. Pro vydavatele je také důležitý okruh čtenářů, což se mnohdy odráží v intervalu, ve kterém jsou tato periodika vydávána (noviny – každý den oproti tomu např. časopisy – v delším intervalu). S touto volnočasovou aktivitou se lze setkat např. v obcích při vydávání obecních novin, známá jsou také vydávaná periodika zájmových skupin (např. skautské časopisy apod.).   

Vydávání elektronických periodik probíhá pravidelně v elektronické podobě a tato periodika jsou zpravidla šířena přes internet.  Do této činnosti řadíme vydávání elektronických novin a časopisů. Velice často se stává, že periodikum vychází jak v tištěné, tak elektronické podobě souběžně. Klíčovým znakem pro zařazení činnosti do této aktivity je elektronická podoba periodika.

Jde o takovou volnočasovou aktivitu, při níž má redaktor na starosti technickou přípravu a publikaci obsahové náplně webových stránek. Jedná se např. o zpracovávání textu a jeho technické úpravy (sazbu). Řadíme sem aktivity související s činností na komunitních webových stránkách, internetových portálech, zájmových webech, zpravodajských serverech a médiích. Primárně se u této aktivity nejedná o tvorbu obsahu webu, jíž jsou věnovány jiné aktivity.

Jedná se o všechny činnosti spojené se získáváním a zpracováním událostí na základě přesných informací. Nedílnou součástí zpravodajství je nejen samotné podávání zpráv, ale také zpravodajský rozhovor, reportáž či anketa. Informace, které jsou poté předávány publiku, musí být objektivní, přesné a podložené. Na získávání a zpracování zpravodajství se podílí nejen reportéři, ale také redaktoři, editoři, vydavatelé a další členové zpravodajského týmu. Zprostředkování informací se děje přes média (televize, rozhlas, internet).

Typografie je obor zabývající se písmem, jeho sazbou a úpravou textu. Dříve se jednalo především o sazbu tiskovin, dnes jde také o práci s písmem a zákonitosti jeho správného užití na internetu, ve výtvarném umění a jiných grafických projevech. Sazba je zpracování textu v souladu s typografickými pravidly určitého jazyka. Vychází z praktických zkušeností s četbou. Jejím úkolem je, aby text byl pro čtenáře co nejpřirozenější, aby se v něm čtenář snadno orientoval a neunavoval ho. S rozšířením ICT v posledních desetiletích došlo k potřebě úpravy elektronických textů, proto vznikla pravidla i pro počítačovou sazbu, především se jedná o pravidla sazby textu na webových stránkách a v aplikacích, která se v mnohém liší od sazby běžného dokumentu (texty nebývají souvislé a dlouhé, weby obsahují často obrázky, schémata, videa, jejich popisky apod.).

Etymologicky slovo filosofie vzniklo ze dvou slov, slova filein což znamená milovat a slova sofia což znamená moudrost. Jedná se tedy o lásku k moudrosti. Filosofie se ptá po smyslu, významu člověka i věcí ve světě, ptá se, jaká je skutečnost. Jedná se o oblast lidské činnosti, která předpokládá nejistotu a pochybování. Pomocí kladení otázek a hledání odpovědí se snaží najít pravdu. Filosofie je racionální a kritické hledání poznání, proto často odmítá odpovědí, které nemohou být vyvozeny jen z rozumu. Možnými aktivitami jsou četba filosofických děl, diskuse a disputace, přemýšlení o smyslu života a věcí apod.

Mytologie se zabývá studiem mýtů. Mýty jsou příběhy – symbolická vyprávění, která lidem dávají odpovědi na otázky týkající se např. života a jevy, které si lidé neumí/neuměli vysvětlit svým rozumem. Mytologie se vyvíjela podobně jako  náboženské představy různých kultur. Známe tak např. mytologii egyptskou, řeckou či římskou. Do dnešních dob se nám dochovaly příběhy vyprávějící o bozích, hrdinech a vzniku světa. Mytologie byla nedílnou součástí kultury, a proto ovlivňovala nejen myšlení lidí, ale také umění – sochařství, literaturu apod.  Možnými aktivitami je studium mýtů v literatuře nebo i z pramenů jednotlivých kultur, cílené návštěvy míst zmiňovaných v mýtech, studium reálií spojených s mytologií apod.

Spojení východní filosofie může být pro člověka znalého pouze „západní“ filosofie poněkud zavádějící. Orient totiž nemá přesně vymezenou hranici mezi náboženstvím a filosofií, jakou definovali osvícenští filosofové západu. Východní filosofie nemusí být striktně zaměřena na konkrétní směry či proudy myšlení, ale je často vnímána spíše jako způsob myšlení a života. I když to řada lidí netuší, tráví svůj volný čas východní filosofií. V dnešní době jsou tyto metody v západní kultuře užívány bez znalosti jejich kontextu (např. jóga a meditace) a jsou brány spíše ze sekulárního hlediska (jako způsob cvičení či relaxace) a veřejnost si neuvědomuje jejich původní duchovní rozměr.

Náboženský rozměr je člověku vlastní a nemůže jej vykořenit ze svého života, i když není členem žádné náboženské komunity. Pohled lidí na pojem náboženství se do značné míry za několik posledních desetiletí změnil. Zatímco ještě v polovině 20. století bylo možné státy světa rozdělit na křesťanské, muslimské, buddhistické apod. dnes tomu tak není. Lidé v západní společnosti se často odklánějí od institucionalizovaného náboženství, a to minimálně v jeho tradiční podobě. Daleko více lidí věří v to, že „nad námi něco je“, ale neřeší co a proč. I přesto ale může náboženství hrát důležitou roli v trávení volného času, a to ať už při čtení duchovní literatury, účasti na modlitbě či bohoslužbě, duchovních setkáních a obnovách či ve společenství rodiny žité živé náboženství.

Úcta nebo respekt se může projevovat vůči druhým lidem, institucím a symbolům nebo v náboženské oblasti vůči Bohu. Pro občanskou úctu vůči druhým lidem se užívá slovo respekt, v náboženské řeči se pak také používá slovo uctívání. Slovem kult se označuje určité pojetí vztahu člověka s bohem, které vede k velebení či uctívání něčeho, co boha symbolizuje. Lze říci, že se jedná o službu, kterou člověk dluží bohu, místu, svatyni, atp. Pro zbožné uctívání nebo klanění se v katolické církvi používá termín adorace. Uctívání neživých věcí biblická náboženství odmítají a považují za modloslužbu. Náboženský fetišismus je původně uctívání neživých přírodních nebo umělých předmětů - fetišů, kterým jsou připisovány magické vlastnosti. Jako lidé si ve vztahu k náboženstvím neseme v sobě vědomě nebo nevědomě své tradice, své zkušenosti, svou víru nebo nevíru a také své předsudky. Lidé mohou dle svého náboženského vyznání uctívat Boha, či bohy, a to rozličnými způsoby, které daná víra preferuje.

Magie je součástí řady ezoterických směrů a škol. Za magii lze proto považovat jakoukoliv snahu člověka používat to, co považuje za Boha či božstvo, ke svým službám, k plnění svých přání a psychologických potřeb, často k získání moci nad druhým člověkem. (Bailey, 2017)

Parapsychologie je odvětví zabývající se nadsmyslovými jevy. Mezi fenomény, které se nazývají parapsychologické, se obvykle uvádí přenos myšlenek na dálku (telepatie), působení na předměty duševní silou (telekineze) a jasnovidné poznávání navzdory vzdálenosti v prostoru či v čase (telegnoze). Někdy se mezi takové záhadné jevy počítá i levitace (vznášení), materializace (zhmotňování), nověji např. i tzv. psychická chirurgie (operace holýma rukama), pyramidologie apod. Zkoumání těchto jevů často v kombinaci s bádáním v oblasti UFO je typické pro tzv. záhadologii, aktivitu volného času, jíž je možné se věnovat prostřednictvím množství klubů, společností, projektů, besed, knih a časopisů (Vojtíšek, 2004).

Okultismus představuje skrytou nauku, která se zabývá nadsmyslovými jevy, jež nelze vědecky vysvětlit, vychází z přesvědčení, že ve světě existují neznámé síly, se kterými může člověk nějakým způsobem zacházet a je ovládat pomocí magie nebo tajné praktiky. (Amorth, 2016)

Metafyzika je odvětví filosofie zabývající se problematikou bytí ve fyzické skutečnosti a také jeho projevy, ale současně i jsoucnem a podmínkami jeho existence. Ontologie je součástí metafyziky a zabývá se naukou o jsoucnu jakožto jsoucnu.

Osoby zabývající se těmito odvětvími filosofie mohou rozšiřovat své vědomosti prostřednictvím čtení knih, vyhledáváním informací na internetu, navštěvování přednášek či seminářů.

Nauka o poznání se nazývá epistemologie (dříve také gnoseologie) a jedná se o filosofickou disciplínu.  Člověk zabývající se epistemologií zjišťuje do jaké míry je poznání možné, jaké má poznání limity a jak se dá ověřit jeho spolehlivost. Součástí epistemologie je rovněž snaha o vysvětlení kauzality, která se zabývá příčinností, vztahem příčiny a následku, a je základním principem přírodních věd.

Nauka o člověku v nejširším slova smyslu se nazývá antropologie (nikoliv jako součást přírodních věd, ale jako filosofická disciplína. Člověkem se proto zabývá z pohledu filosofických otázek, mezi něž patří otázky po smyslu lidské existence, identitě člověka v přírodě a univerzu, podobnosti a odlišnosti člověka od ostatních tvorů a také otázkami po místu člověka ve světě.

Aktivity v této oblasti zahrnují četbu filosofických děl, promýšlení, vlastní filosofické úvahy, účast na přednáškách, seminářích či diskusích případně jejich vedení apod.

Logika je filosofická disciplína, zabývající se lidským myšlením a usuzováním. V rámci logiky vymezujeme nejprve tzv. klasickou neboli aristotelskou logiku, v níž jsou klíčovými strukturami soudy, přiřazující vlastnosti věcem, a úsudky, vyvozující nové závěry na základě indukce či dedukce. Klasickou logiku doplnila a v mnoha ohledech překonala výroková logika spojená s filozofy G. Fregem, B. Russelem a dalšími na přelomu 19. a 20. století. Logika díky těmto myslitelům získala matematický aparát a byla v mnoha ohledech propojena s teorií množin. Klasická i výroková logika je založena na přesvědčení, že výrok může být buď pravdivý, nebo nepravdivý. Kromě klasické a výrokové logiky ještě existují tzv. neklasické logiky, které zpravidla počet možných stavů pravdivosti rozšiřují. Zajímavým rozšířením je např. tzv. fuzzy logika, která určuje pravdivost nikoliv absolutně, ale mírou pravděpodobnosti. Osoba mající zájem o tuto disciplínu se jí může věnovat ve volném čase v rámci účasti na kurzech, přednáškách či seminářích nebo ve svém domácím prostředí na základě vlastní iniciativy s cílem rozšířit své vědomosti a znalosti. Může se jednat rovněž o luštění logických hádanek nebo hlavolamů nebo návštevy a řešení tzv. escape rooms (únikových místností).

Etika je filosofická disciplína zabývající se normami chování a jednání ve vztahu k dobru. K etice se často připojuje morálka, která má spíše regulační charakter ve společnosti a řeší otázku norem chování a jednání mezi lidmi z pohledu společenské praxe. Osoby zabývající se těmito odvětvími filosofie mohou rozšiřovat své vědomosti prostřednictvím čtení knih, vyhledáváním informací na internetu, navštěvování přednášek či seminářů. Sami mohou pořádat osvětové akce a kampaně propagující určité pojetí dobra a jeho důsledků ve společnosti.

Dějiny filosofie jsou specifickou filosofickou disciplínou, která usiluje o reflexi historických  i současných názorových proudů ve filosofii a usilují o jejich hlubší pochopení. Aktivity zaměřené na dějiny filosofie obecně v sobě zahrnují spíše činnosti věnované různým pojetím dějin filosofie, zvláštním dějinným vazbám a návaznostem a specifickým otázkám významu dějinných filosofických koncepcí pro současný filosofický diskurs. Může se jednat o účast na přednáškách či seminářích zabývajících se dějinami filosofie, nebo může tuto problematiku studovat v rámci samostudia, prostřednictvím odborné literatury, a vyhledáváním informací. Nejedná se aktivity zaměřené na konkrétní dějinné období, kterým jsou věnovány jiné aktivity.

Starověká (antická) filosofie je obdobím mezi vznikem filosofie ve starověkém Řecku až po období zániku Římské říše. Toto období v dějinách filosofie mnozí považují za klíčové vzhledem k dalšímu rozvoji filosofického myšlení považují problémy a otázky nastolené filosofy z období řecké filosofe za nejvýznamnější přínos kultuře evropského myšlení a západní civilizace.

Osoby, jež se zabývají tímto obdobím, mohou své znalosti a vědomosti ohledně starověké filosofie rozšiřovat v domácím prostředí na základě čtení a promýšlení textů, poslechů přednášek, vyhledáváním informací či prostřednictvím účasti na různých kurzech a seminářích v rámci volnočasových aktivit. Rovněž mohou pořádat přednášky a osvětovou činnost či vést diskusní skupiny nebo publikovat svá filosofická pojednání.

Období středověké a renesanční filosofe je vymezeno obdobím od pádu Římské říše po nástup novověkého myšlení v osobě R. Descarta. Jedná se o filosofii konstituující základní pojetí státu a společnosti ve středověku včetně sociálních, náboženských a etických norem. V období renesance se poté jedná zejména o zrod humanisticky orientované filosofie a počátek cesty k novověkému obratu ve filosofii.

Osoby, jež se zabývají tímto obdobím, mohou své znalosti a vědomosti ohledně středověké a renesanční filosofie rozšiřovat v domácím prostředí na základě čtení a promýšlení textů, poslechů přednášek, vyhledáváním informací či prostřednictvím účasti na různých kurzech a seminářích v rámci volnočasových aktivit. Rovněž mohou pořádat přednášky a osvětovou činnost či vést diskusní skupiny nebo publikovat svá filosofická pojednání.

Novověkou filosofii vymezujeme zpravidla tzv. novověkým obratem uskutečněným zejména v díle R. Descarta v druhé polovině 17. století a v našem případě jej ohraničujeme koncem 19. století. Jedná se o období zrodu moderní evropské kultury, nových společenských uspořádání, nové koncepce státu, filosofického pojetí vědy, zrodu moderních přírodních věd a rovněž doby průmyslové revoluce. Rovněž se jedná o období významných zámořských objevů a potvrzení postavení koloniálních velmocí. V období 19. století rovněž probíhajícího zápasu za sociální spravedlnost, zrodu myšlenky sociální rovnosti a spravedlivého podílu na bohatství společnosti i zrodu konstitučních monarchií.

Osoby, jež se zabývají tímto obdobím, mohou své znalosti a vědomosti ohledně novověké filosofie rozšiřovat v domácím prostředí na základě čtení a promýšlení textů, poslechů přednášek, vyhledáváním informací či prostřednictvím účasti na různých kurzech a seminářích v rámci volnočasových aktivit. Rovněž mohou pořádat přednášky a osvětovou činnost či vést diskusní skupiny nebo publikovat svá filosofická pojednání.

Filosofie 20. a 21. století je vymezena zrodem moderních filosofických proudů na přelomu 19. a 20. století (novokantovství, nové pojetí filosofie vědy, vyčlenění společenských věd (duchověd) v rámci filosofie vědy, existencialismus, fenomenologie, analytická filosofie, filosofická antropologie). Filosofická reflexe v tomto období rovněž řeší otázky sociální spravedlnosti. V oblasti noetiky vede k relativizaci poznání a ke vzniku postmoderní filosofie a reflexi tzv. postfaktické doby související s informační revolucí v prvních desetiletích 21. století.

Osoby, jež se zabývají tímto obdobím, mohou své znalosti a vědomosti ohledně filosofie 20. a 21. století rozšiřovat v domácím prostředí na základě čtení a promýšlení textů, poslechů přednášek, vyhledáváním informací či prostřednictvím účasti na různých kurzech a seminářích v rámci volnočasových aktivit. Rovněž mohou pořádat přednášky a osvětovou činnost či vést diskusní skupiny nebo publikovat svá filosofická pojednání.

Psychologie je věda zkoumající lidskou psychiku – chování lidí, jejich myšlenkové procesy, emoce, deviace apod. Ve 20. století byla mohutně se vyvíjející vědou a do současnosti se především díky její popularizaci dostala mezi širokou veřejnost. Volnočasové aktivity v oblasti psychologie jsou velmi rozmanité a všudypřítomné. Setkat se můžeme s různými psychologickými testy, vedené snahou zjistit více o sobě, své osobnosti a svých předpokladech, ale také o druhých lidech ve svém okolí.

Sociologie jako věda se zabývá studiem vývoje společnosti, sociálního života nebo skupin. Jejím zakladatelem je Auguste Comte. V průběhu posledních dvou století prošla značným vývojem. Sociologie v obecném slova smyslu se rozvětvila na řadu úžeji specializovaných vědeckých oborů. V rámci sociologie máme možnost zabývat se mnoha tématy jako např. rodina, kultura, politika, společenské jevy nebo procesy apod.

Do této aktivity patří zájmy o kterýkoliv vědní obor, který spadá do oblasti sociálních věd a nebyl zmíněn v jiné konkrétní aktivitě.

Volnočasová aktivita světová historie zahrnuje celou řadu činností spojených s dějinami lidstva ve všech etapách jeho vývoje, tedy od pravěku až po dějiny soudobé. Nadšence pro historická témata lze hledat mezi všemi generacemi. Jejich aktivita záleží na věku jedince a volbě činnosti. Někdo rád cestuje za památkami a na historicky významná místa, čte odborné knihy a časopisy či cíleně sleduje pořady a dokumenty s danou tematikou. Jiní zase rádi navštěvují muzea nebo přednášky historiků a poslouchají specializované pořady v rádiu nebo televizi a najdou se i tací, kteří se v této oblasti dále vzdělávají (např. čtením příslušné literatury, návštěvami kroužků či cyklů přednášek apod.).    

Archeologie je bezesporu jedna z nejpodivuhodnějších disciplín, kterým se může jedinec ve volném čase věnovat Je to pro mnoho lidí lákavá disciplína, při níž je ovšem potřeba dbát na pravidla, zejména tehdy, pokud se člověk pohybuje v terénu. Sem můžeme zařadit např. cestování za významnými archeologickými nalezišti. Dále můžeme zmínit také další činnosti jako např. návštěvy archeologických nálezů v muzeích, četbu odborné literatury, poslouchání rozhlasových nebo televizních pořadů s danou problematikou a bezesporu také hledání archeologických nálezů za pomoci různých pomůcek jako např. detektorů kovů.    

Do aktivity národní a lokální historie řadíme všechny aktivity, které se týkají historie, kultury, hospodářství, jazyka a obývaného území. Rozsah těchto činností je opravdu široký. V rámci národní historie může jít např. o navštěvování významných historických památek, četbu knih, sledování dokumentů či cílené navštěvování muzeí a výstav související s národní historií. Aktivity mohou také zahrnovat např. členství ve spolcích, návštěvy místních muzeí či vybraných lokalit, četbu knih s danou tematikou apod.

Bible neboli Písmo svaté, je považována za posvátnou a inspirovanou Bohem. Je rozdělena do dvou částí – Starý a Nový zákon. Obsahuje celkem šedesát šest (bez deuterokanonických knih) nebo sedmdesát dva (včetně deuterokanonických) knih. Starý zákon obsahuje soubor knih, který křesťané převzali z judaismu, byl převážně napsán hebrejsky a malá část aramejsky nebo řecky. Nový zákon je specificky křesťanský a na Starý zákon navazuje, byl napsán řecky. Bible je jednou z nejvíce překládaných knih na světě.

Starý zákon obsahuje posvátné knihy, které křesťané převzali z judaismu a jsou oběma náboženstvím společné. Podle klasického židovského dělení (Palestinský kánon) má Starý zákon tři části: Tóru, Proroky a Spisy. V křesťanské tradici (Alexandrijský kánon) se dělí obvykle na pět knih Mojžíšových (Pentateuch), dějepisné, prorocké a mudroslovné knihy. Pentateuch pojednává o dějinách světa od jeho stvoření, vyvedení izraelského lidu z egyptského otroctví, jeho pouti do Země zaslíbené. Prorocké spisy nesou jméno daného proroka, který přináší Boží poselství. Dějepisné knihy vyprávějí o historických událostech, zejména z období od příchodu do Země zaslíbené po babylonské zajetí. Mudroslovné knihy obsahují sdělení obecnějšího charakteru, poučné a písňové texty. Žánrové zařazení však zpravidla není ostře vymezené. Rozsah biblického kánonu se mezi těmi, kdo Starý zákon užívají, liší. Katoličtí křesťané uznávají třicet devět knih (+ sedm tzv. „pozdních spisů“, tj. deuterokanonických knih). Větší část Starého zákona byla napsána hebrejsky, zbytek aramejsky. Deuterokanonické knihy byly napsány řecky.

Nový zákon se skládá ze sedmadvaceti knih, které byly napsány řecky. Klíčovými knihami jsou čtyři evangelia – podle Matouše, Lukáše, Marka a Jana. Evangelia popisují narození Ježíše Krista, jeho život, ukřižování a také zmrtvýchvstání. Další klíčovou knihou jsou Skutky apoštolů, které se věnují vzniku církve a jejímu prvnímu rozšiřování. Nový zákon také obsahuje listy a kratší texty významných osobností prvotní církve (např. Pavel, Petr, Jan, Jakub) směřující prvním křesťanům a církvím, ve kterých je vysvětleno, jak následovat Ježíše Krista a jak mají křesťané žít. Závěrečným spisem Nového zákona je křesťanská apokalypsa, kniha Zjevení svatého apoštola Jana. Je to prorocká kniha, která prostřednictvím obrazů popisuje tehdejší i budoucí osudy Kristovy církve.

Jedná se o historické spisy, vznikající  již  v počátcích  křesťanského písemnictví, jež jsou podobné spisům biblickým, avšak na jejich věrohodnosti se církev neshodla a nebyly  proto z různých  důvodů  zařazeny do Bible. V určitých případech přímo odporovaly Ježíšovu učení, měly odchylný výklad křesťanských  tradic a často měly  pozdější  původ.

Charitativní a sociální činnost vychází z tradice křesťanství a jedná se o snahu pomáhat lidem v nouzi či potřebným z bratrské lásky. Lidé vykonávající charitativní anebo sociální činnost tuto aktivitu dělají často na zcela dobrovolné bázi ve volném čase (do aktivity nezahrnujeme činnosti vykonávané jako součást zaměstnání). Konkrétně se může jednat o poskytnutí finanční, či materiální pomoci – darování oblečení, vybavení domácnosti, hygienické potřeby, jídlo, nebo mohou lidé vykonávající tuto činnost poskytovat svoje služby – doučování, trávení času s potřebnými, pomoc s různými činnostmi a v obtížných situacích atd.

Pojem bohoslužba v sobě zahrnuje setkávání skupiny osob mající společný zájem a to náboženství. Průběh a místo bohoslužby se odvíjí od zaměření dané skupiny osob. Katolická bohoslužba má širší pojetí než mše. Bohoslužby slouží lidem k setkávání osob náležícím ke stejné skupině, slouží k rozvíjení duchovního života. Mše svatá je jednou z podob, vrcholnou podobou, bohoslužby.

Uctívání je rovněž specificky náboženskou činností. Lidé, jež něco uctívají, se mění k obrazu uctívaného, pokud uctívají Boha, budou růst k jeho podobě.

Misijní činnost v sobě neodlučitelně zahrnuje šíření víry prostřednictvím misionářů a s ním také často přináší pomoc v různých oblastech života, rovněž díky dobrovolníkům. Dobrovolníci se mohou zapojit do rozvojových projektů v misijních oblastech ve zdravotnictví, sociální péči anebo vzdělávání v duchu křesťanských hodnot. Misijní činnost, pokud se nejedná o profesionální misionáře vyslané na základě zvláštního pověření církve, je založena na zcela dobrovolné bázi, účastníci pomáhají potřebným na základě solidarity a prosociálnosti.

Náboženská výchova je vedení dětí či dospělých osob k víře. Může se odehrávat v institucích zabezpečujících vzdělávání, ve volnočasových kroužcích či v rodině. Náboženské vzdělávání je specifický vzdělávací proces, jehož cíle a obsahy jsou zaměřeny na seznámení s konkrétním náboženstvím. Každá osoba by měla mít právo dobrovolně se rozhodnout, jaký postoj zvolí a tyto činnosti by měly být založeny na dobrovolné bázi. Katecheze, jako specificky křesťanská forma doprovázení, slouží k výchově víry u jednotlivců či skupin osob na základě propojení křesťanského poselství s jejich aktuální životní situací.

Duchovní obnova je časový prostor prožitý v tichu, jehož smyslem je najít sám sebe ve vztahu k Bohu. Náplní jsou přednášky, osobní rozjímání, modlitby, mše sv. apod.

Exercicie neboli duchovní cvičení jsou prostředkem k duchovní formaci. Jejich účelem je dojít k prohloubení duchovního života každého účastníka. Duchovní cvičení vede zpravidla kněz a spočívá zejména v modlitbě, bohoslužbách a také mlčení.

Modlitba je úkon, ve kterém se člověk obrací k Bohu by se mu otevřel a dal se mu k dispozici. Lidé se mohou modlit v každé životní situaci.

Sekty jsou náboženská hnutí, jež se vymezují proti hlavní tradici, ze které se odloučily. Mezi hlavní znaky sekt patří autoritářství, uzavřenost, fanatismus a selekce informací. Pojem nové náboženské hnutí označuje skupiny nově vzniklých náboženských skupin a to nehodnotícím způsobem. Nová náboženská hnutí bývají někdy označovány jako nová religiozita či alternativní religiozita.

Na světě existuje okolo 7000 jazyků, kterými mluví více než 7 miliard lidí. I přes tuto jazykovou pestrost existuje jazyk (jazyky), který člověk může nazvat mateřským. Většina lidí ho v běžné komunikaci používá od narození až do své smrti a je jejich hlavním dorozumívacím prostředkem. Řada lidí proto věnuje nemalé úsilí péči o svůj mateřský jazyk. Setkáváme se však také s případy, kdy úroveň jazyka v rámci časové úspory jde na vrub obsahu sdělení (např. na sociálních sítích).

Společným rysem beletrie, jinak také zvané krásná literatura je její vysoká umělecká hodnota. Tím se liší od literatury odborné, publicistické, ale i od tzv. nízké literatury, tedy brakové literatury, kam řadíme třeba detektivky, či romány tzv. červené knihovny. Beletrie je literatura často náročná na pochopení skrytých metafor a alegorií, proto ji čtou převážně lidé (Tepper, 2000), kteří dokážou těmto literárním formám porozumět a ocenit jejich vysokou uměleckou hodnotu. Podle výzkumu Hoppera (2005) byla nejčastějším důvodem pro výběr knihy u dospívajících čtenářů předchozí znalost autora.

Literatura faktu je v rámci celé kategorizace aktivitou pojímající celou šíři literárních žánrů, která zajímá pestrou paletu čtenářů. Z literárních žánrů se jedná především o cestopisy, autobiografie, biografie, dopisy, deníky a memoáry. V cestopisech mohou nacházet ponaučení nejen geografové a historici, ale i zájemci o poznání historie různých krajin. Znovu nabývají na významu také biografie zaměřené nejen na dříve oblíbené biografie panovníků či světců, ale své místo zde nacházejí také životopisy celebrit a politiků. V literatuře faktu nesmíme opomenout také dopisy, deníky a memoáry – za všechny např. Deník Anny Frankové. Výzkumy naznačují, že mezi čtením volného času a školním úspěchem existuje silný vztah. (Hughes-Hassell, & Rodge, 2007)

Poezie jako základní druh literatury si vždy nacházela své čtenářstvo, ačkoliv je pro mnohé jedince nezajímavá díky používání uměleckých prostředků. Aktivita četba poezie v rámci této kategorizace zahrnuje všechny základní typy – lyrické, epické i lyricko-epické básně.

Nevýhodou poezie je, že zde forma převažuje nad dějem. I přesto ale existuje řada čtenářů, které rýmovaný popis krajiny či osoby zaujme více, než zdlouhavý příběh prozaického díla. Výhodou oproti próze je i to, že poezie je většinou psána formou krátkých básnických sbírek a proto se do ní i méně nadšený čtenář může začíst snadněji, než do dlouhého románu.

Zdá se, že obliba četby zábavných knih a komiksů neklesá mezi dětmi ani mezi dospělými. Nabídku odreagování zábavu i odpočinek nalezneme v próze, jako jsou např. romány, povídky, novely mýty nebo báje, ale také v komiksech. Komiksy jsou dalším uměleckým literárním směrem, který může mít různou podobu. Kresby nebo zobrazení někdy doplněná textem jsou za sebou chronologicky řazeny a dohromady vytváří celek a v některých případech příběh. Setkat se s nimi můžeme v novinách, komiksových časopisech, ale dosti často mají také knižní podobu.

Přestože by se mohlo zdát, že se jedná o skupinu literatury, která se bude týkat spíše studentů a vědců, opak je pravdou. S rozšířenou potřebou celoživotního vzdělávání (např. MOOC) a se zájmem o aktivní trávení stáří (např. v rámci univerzit třetího věku) nabývá tato literatura na významu. Díky rozšíření elektronické formy je dostupnost odborné literatury a učebnic mnohem větší.

Kategorie odborných a odborně-popularizačních časopisů už v dnešní době není pouze kategorie pro úzkou skupinu vědců, ale také pro ty, kteří chtějí obohatit své vzdělání a zkušenosti. O to více pak tato kategorie nabírá na významu s rozšířením její dostupnosti prostřednictvím Internetu. Většina současných nakladatelů totiž nabízí časopisy i v elektronické verzi na svém webu a tak může čtenář velmi snadno získat odborné informace ze všech odvětví  přírodních věd, sociálních věd a dalších oborů.

Zábavné a společenské časopisy zahrnují celou škálu magazínů – od časopisů pro ženy, přes časopisy pro zájmové skupiny, hobby magazíny apod. Mezi cílové skupiny čtenářů patří především dospělí a senioři, ale můžeme také nalézt zábavné a společenské časopisy určené dětem a mládeži. Od tohoto druhu časopisů jejich klientela očekává odreagování, zábavu, odpočinek apod. Někteří lidé je mohou využít pro rozvoj svých zájmů, nebo pro zařazení do určité zájmové skupiny. Celebrity, "lidé nebo postavy jako já", sportovní osobnosti a hudebníci patří  v četbě k nejpopulárnějším tématům, sledovaným ve volném čase respondentů. (Hughes-Hassell, & Rodge, 2007)

Čtení novin je „stálicí“ mezi volnočasovými aktivitami. Mohlo by se zdát, že v dnešní době patří spíše mezi záliby starší generace, ale obliba čtení novin se prolíná napříč všemi skupinami dospělých. (Hughes-Hassell, & Rodge, 2007) Změnou prošla forma distribuce, neboť mnoho nakladatelů nabízí své noviny kromě tištěné verze také v elektronické podobě na internetu. Internetové dokumenty poskytují ve srovnání s tradičními novinami méně informací o důležitosti zprávy a čtenáři v nich mají menší kontrolu nad výběrem informací. (Tewksbury, & Althaus, 2000)

Do této aktivity řadíme pouze deníky a týdeníky, které obsahují informace o aktuálních událostech posledního týdne. Ostatní týdeníky, čtrnáctideníky apod. zařazujeme do kategorie 317 Zábavné a společenské časopisy.

Volnočasová aktivita beletrie zahrnuje díla v prozaické podobě s vysokou uměleckou hodnotou. Ještě stále však do této kategorie mnozí řadí i jiné žánry (např. detektivní příběhy, poetické žánry, sci-fi, romány pro ženy apod.). Tvorba „kvalitní“ beletrie je bezesporu úkol náročný a po svém tvůrci vyžaduje celou řadu schopností a dovedností. Mnoho z těchto dovedností je možné získat v kurzech tvůrčího psaní, kam může zavítat každý, kdo se chce o psaní dozvědět více.  

Literatura faktu jako literární tvorba pojednává o současných, historických, či např. vědeckých tématech. Tak, jak ji chápeme, hovoříme tedy o literatuře nefiktivní. Řadíme sem několik literárních žánrů (útvarů). Zmíníme např. autobiografická díla zpracovávající vlastní autorův život, biografie zaměřené na popis života jiné osoby, cestopisy s popisem autorových cest, deníky s autorovými vlastními úvahami, zážitky, pocity či náladami, dopisy či např. memoáry, tzv. paměti.

Volnočasová aktivita poezie zahrnuje tvorbu takových děl, která používají specifické umělecké prostředky jako např. rým, symbolika a další. V poezii se můžeme setkat např. s milostnou či přírodní tématikou. Mnohé básně zpravidla vychází v básnických sbírkách. Poezii dělíme podle přítomnosti resp. nepřítomnosti děje na lyrickou, epickou a lyricko-epickou.

Do kategorie zábavné knihy & komiksy řadíme tvorbu jak pro děti a mládež, tak dospělé. Tento žánr v sobě zahrnuje tvorbu povídek, románů, knih s převahou obrázků apod. Specifickou záležitostí je tvorba komiksů. Komiks zahrnuje jak kreslenou část, tak mluvenou. Častá podoba, se kterou se můžeme u komiksů setkat, je krátký komiks (např. v časopisech či novinách), komiksový časopis, komiksová kniha a další.

Odborná literatura, někdy se jí také říká naučná literatura a učebnice zahrnuje poznatky z konkrétních vědních oborů. Tento literární žánr zpravidla vychází v knižní podobě, ovšem výjimkou nejsou ani časopisy. Autor zpravidla prezentuje poznatky/výsledky své činnosti. Aby byly všechny informace přesné, opírá se buď o celou řadu prací jiných autorů, nebo realizuje výzkum se všemi jeho částmi, které nelze opomenout. Jen tak lze dosáhnou přesných informací. Autor tohoto žánru užívá specifický styl psaní, kam řadíme např. absenci stylistických a gramatických chyb, věcnost a další.

Stejně jako odborná literatura a učebnice, tak také tvorba odborných a popularizačních článků slouží zejména ke vzdělávacím účelům a k prezentaci autorovy vědecké činnosti. V případě odborných článků zpravidla prezentovaných v odborných časopisech, nacházíme stejné znaky jako v případě tvorby odborné literatury, tedy věcnost a další. Popularizační články seznamují veřejnost (děti i dospělé) s odbornými poznatky ze všech vědeckých oblastí poutavě, čtivě, ovšem výjimkou zde nejsou ani věcné chyby, což těmto dílům ubírá na kvalitě.

Autoři zábavných a společenských článků zpravidla vybírají taková témata, která čtenáře pobaví, odreagují, zaujmou, informují nebo v nich hledají nápady, návody, rady či doporučení ze všech oblastí lidské činnosti a života. S takovými články se můžeme setkat např. ve společenských časopisech a jejich rubrikách, ale také v časopisech vznikajících jako výsledek činnosti setkávání lidí (různé spolky v obcích) či výsledek činnosti nějaké organizace, která informuje o nejrůznějších událostech minulých i budoucích.

Aktivita noviny, novinové články zahrnuje takové činnosti, kterým se autor věnuje ve svém volném čase, a nejsou jeho zdrojem obživy. V daném případě jde zejména o aktivity, kdy jedinec přispívá do novin články, zprávami, reportážemi a dalšími novinovými útvary. Noviny zpravidla vychází pravidelně na nejrůznějších úrovních (místních, celostátních apod.). Jedinec, který přispívá do těchto novin a jejich rubrik, dělá tuto činnost dobrovolně, se zaujetím pro dané téma. Takovým příkladem může být např. článek do obecních novin, informování o chystané akci v příležitostném nebo propagačním tisku (koncerty, festivaly apod.).

Je to taková volnočasová aktivita, při které se její autor zpravidla vyjadřuje k nějaké problematice, dílu (literární, umělecké) nebo seznamuje veřejnost se společenskou událostí. Řadíme sem např. komentáře v novinách a časopisech (hobby časopisy, obecní noviny apod.), recenze filmů a knižních titulů na webu, názory na danou problematiku ve společenských časopisech, přispívání do časopisů zastřešující nejrůznější organizace (např. skaut). Řadíme sem také např. zprávu ve formě dopisu.  

Studium anglického jazyka je chápáno v celé šíři a komplexnosti, které můžeme vidět pod pojmem studium anglického jazyka. Tradičně do něj můžeme zahrnout různé druhy poslechových činností (audio, audiovizuální materiály [Kuppens, 2010]), konverzace, ale také všechny formy docházky na výuku anglického jazyka realizované i všemi chápané jako volnočasové. Opomenout nesmíme také samostudium – ať již v podobě přípravy na kurzy realizované ve volném čase a jako volnočasové také jedincem chápané nebo samostudium anglického jazyka (Basoglu, & Akdemir, 2010).

Studium francouzského jazyka je chápáno v celé šíři a komplexnosti, které můžeme vidět pod pojmem studium francouzského jazyka. Tradičně do něj můžeme zahrnout různé druhy poslechových činností (audio, audiovizuální materiály), konverzace, ale také všechny formy docházky na výuku francouzského jazyka realizované i všemi chápané jako volnočasové. Opomenout nesmíme také samostudium – ať již v podobě přípravy na kurzy realizované ve volném čase a jako volnočasové také jedincem chápané nebo samostudium francouzského jazyka.

Studium španělského jazyka je chápáno v celé šíři a komplexnosti, které můžeme vidět pod pojmem studium španělského jazyka. Tradičně do něj můžeme zahrnout různé druhy poslechových činností (audio, audiovizuální materiály), konverzace, ale také všechny formy docházky na výuku španělského jazyka realizované i všemi chápané jako volnočasové. Opomenout nesmíme také samostudium – ať již v podobě přípravy na kurzy realizované ve volném čase a jako volnočasové také jedincem chápané nebo samostudium španělského jazyka.

Studium německého jazyka je chápáno v celé šíři a komplexnosti, které můžeme vidět pod pojmem studium německého jazyka. Tradičně do něj můžeme zahrnout různé druhy poslechových činností (audio, audiovizuální materiály), konverzace, ale také všechny formy docházky na výuku německého jazyka realizované i všemi chápané jako volnočasové. Opomenout nesmíme také samostudium – ať již v podobě přípravy na kurzy realizované ve volném čase a jako volnočasové také jedincem chápané nebo samostudium německého jazyka.

Studium ruského jazyka je chápáno v celé šíři a komplexnosti, které můžeme vidět pod pojmem studium ruského jazyka. Tradičně do něj můžeme zahrnout různé druhy poslechových činností (audio, audiovizuální materiály), konverzace, ale také všechny formy docházky na výuku ruského jazyka realizované i všemi chápané jako volnočasové. Opomenout nesmíme také samostudium – ať již v podobě přípravy na kurzy realizované ve volném čase a jako volnočasové také jedincem chápané nebo samostudium ruského jazyka.

Studium čínského jazyka je chápáno v celé šíři a komplexnosti, které můžeme vidět pod pojmem studium čínského jazyka. Tradičně do něj můžeme zahrnout různé druhy poslechových činností (audio, audiovizuální materiály), konverzace, ale také všechny formy docházky na výuku čínského jazyka realizované i všemi chápané jako volnočasové. Opomenout nesmíme také samostudium – ať již v podobě přípravy na kurzy realizované ve volném čase a jako volnočasové také jedincem chápané nebo samostudium čínského jazyka.

Do studia jiných jazyků můžeme zařadit jakýkoliv jazyk, který výše nebyl zmíněn v samostatných aktivitách a je chápáno v celé šíři a komplexnosti, které můžeme vidět pod pojmem studium cizího jazyka. Tradičně do něj můžeme zahrnout různé druhy poslechových činností (audio, audiovizuální materiály), konverzace, ale také všechny formy docházky na výuku cizího jazyka realizované i všemi chápané jako volnočasové. Opomenout nesmíme také samostudium – ať již v podobě přípravy na kurzy realizované ve volném čase a jako volnočasové také jedincem chápané nebo samostudium cizího jazyka.

V tomto oboru lze najít spoustu příležitostí k trávení volného času. Ze základních matematických disciplín mezi asi nejzajímavější patří logika a geometrie. Mnoho lidí se ve volném čase věnuje nejen řešení logických úkolů, ale také jejich vytváření a objevování nových a zajímavých postupů a řešení. (Kilpatrick, Swafford, & Findell, 2001) Podobně je to i s geometrií, kterou lze promítnout i do ostatních disciplín, jako jsou vědy o Zemi, či např. výtvarné umění – kombinací různých geometrických obrazců a tvarů jsou někteří lidé schopní tvořit nevídaná a zcela netypická díla. Krásným příkladem mohou být fraktály. (Carfi, Lapidus, Pearse, & Van Frankenhuyzen, 2013)

Řada vynálezů moderní doby vznikla právě díky zálibě lidí ve fyzice a jejich vytrvalosti. (De Araújo, De Oliveira, & Nobre, 2017) Do dnešní doby mezi sebou máme řadu fyziků – nadšenců, kteří se snaží využít fyzikálních zákonů kolem nás, či jejich důsledky obejít či zmírnit. Za všechny můžeme zmínit např. hit nedávné doby – vynález automatických sněhových řetězů, které vznikly právě ze záliby jejich autora ve fyzice a technice. I v této oblasti najdeme sběratele – počítačů, rádií, elektrotechniky a dalších přístrojů, jejichž vývoj prochází rychlou proměnou.

Pohled na hvězdnou oblohu láká asi většinu lidí (Vergnas, & Piednoël, 2009), snad od dob vynálezu dalekohledu. I když si dnes kdejaký amatérský astronom může pořídit domácí dalekohled, řada lidí i v dnešní době navštěvuje hvězdárny a planetária, kde mohou skrze moderní přístroje pozorovat hvězdnou oblohu a dozvědět se o tajemstvích vesmíru. Zájemci o vesmír a astronomii si také mohou vybrat z nabídky řady filmových dokumentů, vědecko-populárních časopisů, do nichž mohou v řadě případů i přispívat svými články.

Kdo by neměl rád chemii…zvláště pokud „smrdí“, „prská“, „bouchá“. Na základní škole měl takové pokusy rád skoro každý. A pro někoho zůstaly obzvláště tyto efektní experimenty koníčkem i v dospělosti. (Suay-Matallana, 2016)Chemie neznamená jenom nudné a nic neříkající výpočty či pokusy (Lederman, & Abell, 2014), ale především efekty a iluze, zábava pro děti i dospělé - např. v různých vědeckých centrech, kterých je ve světě celá řada a bouřlivě se rozvíjejí. Záliba v aplikované chemii pak může vést i k objevení nových chemikálií, či nové aplikaci chemikálií již objevených – např. v potravinářství, agrochemii, zpracovatelském průmyslu apod.

Do této aktivity spadají velmi rozmanité činnosti z mnoha oblastí věd o zemi, které mají v mnoha případech mezioborový charakter. Dále však se jedná také o činnosti oborově zaměřené, jako jsou např. činnosti z oblastí mineralogie, geologie nebo petrologie. V rámci mineralogie se jedná o činnosti spojené s minerály i drahými kameny, jejich vyhledáváním v přírodě, zkoumáním i zpracováním. Sběratelství minerálů se pro mnohé lidi stalo oblíbeným koníčkem. V rámci geologie se mnozí lidé věnují činnostem spojenými se stavbou, složením a historickým vývojem naší planety.  Jedná se např. o složení Země, dynamické pochody na Zemi – zkoumání sopečných činností na Zemi, zemětřesení, hledání fosílií apod. Zájem o petrologii (výzkum hornin) není úplně obvyklý koníček. O mnoho zajímavější je ale vývoj samotných hornin. Řada amatérských geologů a fotografů se zabývá zkoumáním tvarů hornin a procesů, které je utvářely a kladou si otázky jako např. jak staré jsou vyvřelé horniny, čím byly ovlivněné přeměněné horniny, kdy a proč se usadily sedimenty apod. Samotnou kapitolou je pak přítomnost zkamenělin v horninách a zkoumání způsobu jejich vzniku. Zvláštní skupinou jsou i hledači vzácných nerostných surovin, jako je ropa, zemní plyn a uhlí.

Geografii jako disciplínu můžeme rozdělit do dvou základních kategorií, geografii fyzickou, která zkoumá přírodní krajiny a jejich prostorovou dimenzi (např. tvar reliéfu, atmosféru…) a geografii humánní, která se zabývá prostorovým rozměrem lidské činnosti (dopravy, migrace…). Obě disciplíny spojuje kartografie, která tyto jevy přetváří do podoby mapového díla. V historii mělo mapování především vojenský účel (už od dob starověkého Říma, kompletní vojenské mapování v dobách Josefa II.), v dnešní době jsou historické mapy cenným zdrojem informací o proměnách krajiny a sídelní struktury. Formát map se během historie měnil a dnes je hlavním mapovým zdrojem internet a jedním z nejdůležitějších oborů geoinformatika (Leslie et al. 2007). K mapování se využívají moderní prostředky (fotografování a videozáznamy krajiny, využití dronů [Birtchnell, & Gibson, 2015] pro mapování špatně přístupných míst…). Možnosti mapování krajiny se tak otevírají široké veřejnosti.

Technické kroužky v sobě zahrnují širokou oblast aktivit spojených s užíváním techniky a zdokonalováním se v této oblasti. Jednotlivé kroužky bývají zpravidla odstupňovány dle úrovně vědomostí a dovedností účastníků (začátečník, pokročilý apod.). Řadíme sem aktivity spojené s užíváním nejrůznější techniky (např. nástroje a přístroje řemeslné výroby apod.), opracovávání různých materiálů, řemeslnou výrobu apod. (Goodman, & Rosner, 2011) Dále lze do kategorie technických kroužků zařadit také stavbu robotů a jejich programování a v neposlední řadě také exkurze do muzeí a účast na soutěžích či soustředěních spojených s technikou.

Do elektrotechnických kroužků lze zařadit činnosti spojené s elektronikou a radioamatérstvím (Haring, 2007; Hsiao, Chang, Lin, & Hu, 2014) včetně elektrických přístrojů a nástrojů a jejich pohonu. Forma těchto činností může být různá, jedná se např. o výrobu elektrické energie, konstrukce elektrických zařízení či práce se schématy nebo také propojování obvodů a další. Dále sem lze zařadit také využití elektrotechniky např. v komunikaci, navigaci apod. Součástí elektrotechnických kroužků bývají také exkurze do muzeí či na výstavy a zapojení se do soutěží elektrotechnického charakteru.

Pod touto aktivitou si lze představit širokou oblast nejrůznějších typů strojů, vytvořených za účelem specifického využití pro člověka. Řadíme sem jak stroje jednoduché, tak elektromechanické, jejich opravy, úpravy a využití pro člověka. Jedná se o všechny jednoduché stroje (např. páka, nakloněná rovina, kladka a další) a stroje energetické (motory, elektrické stroje jako transformátory [Steiner, Deplazes, & Stemmler, 2000], elektromotory [Hadji-Minaglou, & Henneberger, 1999], generátory a další), dopravní (přeprava osob nebo nákladu) či výrobní (např. obráběcí stroje).

Oblast údržby automobilů a motocyklů obsahuje veškeré činnosti spojené se zachováním provozuschopného stavu těchto dopravních prostředků či s jejich opětovným navrácením to tohoto stavu v případě poruchy. Kromě samotné údržby sem řadíme např. kontrolu či dohled ale také různá vylepšení k dosažení lepší bezpečnosti. Do kategorie údržby automobilů a motocyklů řadíme např. okamžité opravy po poruchách, preventivní prohlídky a činnosti s odhalením možných poruch a problémů ve fungování automobilů a motocyklů (výměna provozních kapalin, revize elektroinstalace, STK kontroly) a nelze opomenout také průběžnou údržbu (např. výměna pneumatik či brzdových destiček a dalších součástí) a údržbu povrchu automobilů a motocyklů. Tato aktivita však nezahrnuje péči o veterány, která je zařazena pod číslem 386.    

Rekreační podoba jízdy v automobilech a motocyklech je velmi oblíbenou volnočasovou aktivitou jedinců bez rozdílu věku či pohlaví. Pod pojmem rekreační jízda si lze představit všechny aktivity spojené s jízdou na motocyklu či autem za účelem odpočinku a regenerace sil. Forma těchto činností je různorodá. Jedná se např. o jednodenní vyjížďky (ať už osamocené či společné, resp. skupinové), několika denní výlety po památkách, za účelem rekreace nebo po krásách přírody. Zařadit sem lze také pořádání kulturních, společenských a turistických aktivit automobilových a motocyklových rekreačních jezdců. Tato aktivita však nezahrnuje jízdy veteránů, které jsou zařazeny pod číslem 386.   

Aktivita letectví a kosmonautika zahrnuje všechny aktivity spojené s létáním letounů, vrtulníků, ale také kosmických letadel a lodí. Zařadit sem můžeme také létání horkovzdušnými balóny, vzducholoděmi, ultralehkými letadly apod. (Wang, 2004) Forma aktivit spojených s letectvím a kosmonautikou může nabývat nejrůznějších podob. Hovoříme tedy nejen o létání jako takovém, ale také o aktivitách spojenými s bezpečností, či s technikou a technologiemi v letectví a kosmonautice. Zmíníme např. letový provoz a řízení letového provozu, technický servis, oblast leteckého průmyslu, všechny druhy letectví, činnosti spojené s prací na letišti, meteorologii. V oblasti kosmonautiky lze zmínit např. možnosti a účel pobytu člověka ve vesmíru (Reddy, Nica, & Wilkes, 2012), průzkum kosmického prostoru, průzkum vesmírných těles, veškerou kosmickou techniku, výpočty a zpracování údajů v kosmonautice. Nelze opomenout také osvětovou činnost v letectví a kosmonautice.

Ochrana přírody se zaměřuje na několik oblastí, jednou z oblastí je ochrana zvířat. Jejíž myšlenkou je, aby člověk zlepšoval životní podmínky a zmírňoval utrpení zvířat ve volné přírodě či v lidské péči. Další oblastí je ochrana přírody zaměřená na životní prostředí (Ying, 2003), ať už se jedná o zachování nepoškozených částí přírody nebo předcházení znečišťování přírody.

Jedná se o přírodní vědu, která se řadí mezi vědy biologické. Zkoumá rostliny a vše co s nimi souvisí. Veškeré aktivity v rámci botaniky můžeme rozdělit na několik druhů podle vědních oborů, které se liší specializací. Mezi tyto vědní obory patří např. morfologie (vnější stavba rostlin) a anatomie (vnitřní stavba rostlin), fyziologie (zkoumání životních procesů rostlin), cytologie (zkoumání buněk) apod. V rámci volného času je možné například zkoumat vztahy mezi rostlinami, jejich stavbu a také jejich využití, například v medicíně či zemědělství.

Zoologie se řadí mezi přírodní vědy, které spadají do oblasti věd biologických, a zabývá se studiem živočichů. Veškeré aktivity v rámci zoologie můžeme rozdělit na několik druhů podle vědních oborů, které se liší specializací. Mezi tyto vědní obory patří např. morfologie a anatomie živočichů, fyziologie, etologie apod. Do této aktivity nezahrnujeme jakoukoliv formu chovatelství.

Fosilie jsou pozůstatky pravěkých organismů, které se dochovaly do současnosti a splňují daná kritéria. Jedná se tedy o hmatatelné důkazy existence života na naší planetě v geologické minulosti. Do této aktivity zahrnujeme všechny činnosti, které se vážou k získávání, archivování a péči o fosílie a které jsou realizovány ve volném čase a jako volnočasové jsou jedinci vnímány.

Účastníci v přírodovědných zájmových útvarech a aktivitách získávají nejen teoretické znalosti, ale i praktické dovednosti. Účastníci se mohou učit v obecném měřítku o přírodě, ale mohou se také dle zaměření zájmového útvaru specializovat na konkrétní oblast z přírodních věd, ať už to jsou zvířata, konkrétní druh zvířat, rostlin apod.

Zdravotnické aktivity zahrnují celou řadu možností trávení volného času. Už malé děti se v rámci školního vyučování či během skautských táborů učí základním zdravotnickým metodám a dovednostem. Široké veřejnosti je otevřená řada zdravotnických kurzů, které např. metodami zážitkové pedagogiky předávají jejich absolventům nejen znalosti o metodách první pomoci, ale především praktické zkušenosti. Řada zájmových organizací, např. dobrovolní hasiči, má v rámci svých činností zdravotnické aktivity jako součást programů.

Oblast techniky, vybavení a materiálů v zemědělství je široká. Hovoříme zde o nejmodernějších technologiích, které zefektivňují veškerou práci v zemědělství. Řadíme sem např. zemědělskou techniku a stroje (žací, secí, aplikátory hnojiv a další), postupy uplatňující se v pěstování a péči o jednotlivé druhy rostlin a v neposlední řadě také další materiální vybavení, bez něhož se zemědělská oblast jen stěží obejde (pracovní náčiní, hnojiva, přípravky na ochranu rostlin, skladovací zařízení, obaly, suroviny).

Jedná se o neoddělitelnou součást oblasti zemědělství. V rámci této aktivity jedinci uskutečňují takové činnosti, které zabraňují poškození rostlin v důsledku škůdců a nemocí rostlin. Problematika nemocí, resp. chorob rostlin je rozsáhlá. Zmíníme jen, že původci chorob mohou být např. houby, viry, bakterie a další. Vliv na poškození rostlin mohou mít také povětrnostní podmínky či kvalita půdy. Škůdci rostliny požírají kvůli potravě nebo na nich parazitují. V boji se škůdci je potřeba zajistit včasný výskyt a likvidaci (biologickou či chemickou) škůdců. Výskytu chorob a škůdců lze mnohdy zabránit preventivními zásahy ze strany člověka.

Do této aktivity zařazujeme polní pěstování jakýchkoliv plodin, které vyžadují tento způsob pěstování. Péče a zejména sklizeň těchto plodin má u každého druhu rostliny svá specifika a zákonitosti. Lesní plodiny jako jsou houby, maliny, borůvky, ostružiny, brusinky či bezinky bývají velice často předmětem sběru návštěvníků lesa. Obě výše uvedené volnočasové aktivity mají dlouhou tradici a zájem o ně neupadá.

Tato volnočasová aktivita bývá mnohdy poměrně časově náročná. V sadě ovocnáři (sadaři, zahradníci) pěstují takové ovocné stromy a keře, které produkují ovoce. Výsadba dřevin v sadě má svá specifika a plní také řadu funkcí, např. funkci estetickou, okrasnou, rekreační. Často se také setkáváme s podobou sadů jako okrasných parků. Lesnictví, jako volnočasová aktivita v sobě zahrnuje nespočet aktivit, které člověk vykonává. Jsou jimi např. ochrana a zvelebování lesa, ochrana lesní půdy, produkce dříví, dohled nad technologiemi, které se v daném prostředí užívají apod.

Do aktivity věnované zahradním plodinám lze zařadit všechny rostliny, resp. plodiny, které člověk pěstuje pro nějaký užitek. Jedinec používá postupy specifické pro vypěstování nejrůznějších druhů plodin. Hovoříme zde zejména o ovoci a zelenině, okopaninách, luskovinách, léčivých rostlinách, houbách, koření a dalších užitečných rostlinách. Zvláštním druhem plodiny, ke které se také často upírá pozornost lidí, jsou tzv. okrasné rostliny a dřeviny, atraktivní zejména svým vzhledem. Zahradničení a zahrádkaření jako volnočasová aktivita bývá prováděna v zahradách a sadech. Pro mnohé je zahradničení a zahrádkaření volnočasovou relaxační technikou. Vzhledem k tradici, jakou pěstování plodin má, vznikají nejrůznější spolky či zájmová sdružení.

Chov zvířat jako volnočasová aktivita může být chápána ze dvou hledisek. Prvním je hospodářský užitek chovaných zvířat. Hospodářským užitkem máme na mysli produkty ze zvířat (mléko, maso, kožešina a mnoho další) a jejich chov pro užitečnou práci (např. tažná zvířata). Chov zvířat jako společníků a domácích mazlíčků nezařazujeme do této aktivity, ale do aktivity věnované jen chovu domácích mazlíčků s číslem 471. Vždy je důležité dodržovat jistá pravidla při péči o zvěř, jak v oblasti krmení, tak hygieny a prevence nemocí. Kdybychom měli na tomto místě vyjmenovat všechny druhy zvířat a ptáků, seznam by byl opravdu dlouhý. Faktem ovšem je, že chovat lze živočichy vodní i suchozemské ze všech koutů planety.   

Zpracování mléka a souvisejících produktů jako jsou sýry, jogurty, tvaroh, syrovátka, máslo a další v sobě zahrnují specifické postupy a pravidla, která musí být v procesu zpracování dodržována. Postup zpracování mléka obnáší dojení, filtraci, pasterizaci či další způsoby úpravy mléka, které jsou nezbytné pro zdravotní nezávadnost. Pro tuto volnočasovou aktivitu jedinec potřebuje speciální vybavení, bez něhož by se v přípravě mléka a souvisejících produktů neobešel. Musí také vynaložit dostatek svého času, aby žádná součást přípravy nebyla opomenuta. Zpracovávat lze mléko nejrůznějších zvířat, např. ovcí, krav, koz, lam apod.

Pěstování hmyzu patří do specifického oboru lidské činnosti. Lidé věnují svůj čas chovu takového hmyzu, který v konečném důsledku přináší užitek celé populaci. Hovoříme zde o významu ekologickém i ekonomickém, kdy je potřeba zajistit další zdroje obživy. V tomto kontextu hovoříme o úbytku zemědělské půdy a nárůstu počtu obyvatel. Jedním z nejznámějších druhů pěstování hmyzu je včelaření. Včelaření jako zemědělský obor zahrnuje celoroční starost a péči o včelstvo, kdy včelař vytváří vhodné podmínky pro život včel. Stará se o podmínky k jejich rozmnožování, léčbu nemocí a prevenci před nemocemi a škůdci, krmení a další zpracování včelích produktů.

Jedná se o takové volnočasové aktivity, při kterých jedinec vyjadřuje svůj vztah k přírodě za pomoci nejrůznějších činností. Myslivost zahrnuje jak činnost v samotném mysliveckém spolku, chov zvěře a lov zvěře a v neposlední řadě také ochranu životního prostředí. Lov v souladu se zákony může být vykonáván za nejrůznějším účelem, např. lov jako forma odchytu zvěře, lov pro sportovní a rekreační účely, snižování stavu zvěře či lov pro prodej produktů ze zvěře a samozřejmě sem patří také lovení pro potravu. Rybaření je záliba mnoha lidí všech věkových kategorií. V oblasti rybaření se setkáváme s několika technikami lovu ryb, zmíníme např. muškaření či plavanou. Všechny výše uvedené aktivity vyžadují po člověku jistou dávku zručnosti.

Jídlo a nápoje jsou nezbytnou součástí života každého jedince. Pod pojmy příprava a konzervace jídel a nápojů je zahrnutu všechny aktivity, které jakkoliv souvisí s přípravou pokrmů. Ve svém volném čase se v rámci přípravy jídel mnoho lidí věnuje také konzervaci jídel, tedy zavařování, přípravě marmelád, chutney apod.

V současnosti existuje mnoho stravovacích stylů, mezi které řadíme například vegetariánství, veganství, frutariánství, bezlepkovou dietu, bezlaktózovou dietu, diety s vyřazením konkrétní potraviny způsobující alergickou reakci a jiné. Do aktivity přípravy a konzervace jídel a nápojů řadíme též přípravu stravy různých stravovacích stylů s podmínkou, že příprava této stravy je jedinci vnímána jako součást náplně jejich volného času.

Gastronomie neboli kulinářské umění se zabývá přípravou, servírováním a konzumací jídel. Cílem gastronomie je vytvořit z těchto fází kultivovaný zážitek. V současné době je gastronomie velmi populární a věnují se jí lidé napříč všemi věkovými skupinami. Lidé mající zájem o tento obor jej mohou studovat, navštěvovat kurzy, anebo se mu mohou věnovat na základě vlastní iniciativy v domácím prostředí.

Odlišnost lidí vede k různým nárokům na bydlení a vybavení domácnosti. Někteří jsou rádi obklopeni věcmi a jiní upřednostňují minimalismus. Záleží na vkusu každého jedince, ale také na jeho finančních možnostech a energii, kterou chce věnovat do svého bydlení a vybavení domácnosti. Tato aktivita zahrnuje veškeré volnočasové činnosti, které souvisí se zvelebováním a úpravou obydlí, při které si lidé vytváří komfortní a příjemné prostředí pro svůj život.

Mezi ruční práce patří také šití a pletení. Ve volném čase se využívá ke zpracování různých materiálů ruční šití nebo můžeme využít šicí stroje. Stejně jako šít, tak také plést je možné ručně za pomocí jehlic nebo za pomoci pletacího stroje. Šití i pletení slouží jak k výrobě nových výrobků i úpravě oděvů a doplňků. Nezanedbatelným přínosem šití i pletení je také rozvoj kreativity a zdokonalování zručnosti. Do této aktivity zařazujeme kromě všech činností, které souvisí s šitím i pletením také různé kurzy a zájmové útvary pro děti i dospělé.

Pro mnohé jedince je uklízení nedílnou součástí trávení volného času a oblíbenou aktivitou. Do této aktivity zařazujeme všechny činnosti, které úklid zahrnuje. Jedná se zejména o péči o různé povrchy (luxování, vytírání, utírání prachu, pastování apod.), péči o sanitární zařízení a keramiku, péče o oděvy a obuv (praní, žehlení, čištění), úklid a třídění oděvů a obuvi apod.

V rámci volnočasových aktivit je velmi přínosná péče o děti a další osoby vyžadující péči. Pečující osoba tuto činnost vykonává na základě dobrovolnosti ve svém volném čase bez nároku na odměnu. V rámci péče se může jednat o rodinného příslušníka (sourozenec) nebo o cizí osobu. Náplň a rozsah si obě strany určují samy a záleží pouze na dohodě, může se jednat o hlídání dětí, úklid, vaření, dopomoc při hygieně či jiné činnosti.

    Velmi častým zájmem je péče o domácí mazlíčky. Lidé si kupují rozmanité živočichy, kteří jim zpestřují každodenní život. Tato aktivita zahrnuje všechny druhy zvířat a jedná se o veškerou potřebnou, vhodnou i nadstandardní péči o chovaná zvířata. Chovatelé pečují zejm. o dobrý zdravotní stav zvířete a jeho další potřeby. Do této aktivity nezahrnujeme profesionální chovatelskou produkci.

    Podstatou aktivity péče o zvířata v útulcích je péče, kterou lidé zvířatům nezištně a bezplatně poskytují. Někteří lidé pomáhají s chodem zařízení, jiní hledají nové majitele, kupují krmení či chodí zvířata venčit, pečují o jejich zázemí apod. Pro naplnění této aktivity jako volnočasové jsou vyloučené jakékoliv profesionální aktivity v této oblasti, záchranné stanice ptáků apod.

    Péče o zvířata v přírodě je poněkud odlišnější od péče o domácí mazlíčky a zvířata v útulcích. Zvířata ve volné přírodě jsou divoká a o přítomnost člověka nestojí. Aktivity péče o tyto zvířata jsou proto postavené na vytváření a uchovávání co nejlepších podmínek pro jejich život (Clark, & Nwokah, 2010). Jedná se často o zajištění potravy především v zimním období, ale také výroba krmítek nebo krmelců. Dále jde o konkrétní aktivity ke zjišťování stavu zvěře nebo ptáků (např. různé ornitologické výzkumy, sčítání ptáků apod.) zajištění jejich dobrého zdravotního stavu nebo vakcinace.

Řemeslná práce se jako volnočasová aktivita dotýká všech oblastí lidské činnosti, kde je zapotřebí jistá manuální zručnost včetně intelektuální dovednosti. Řadíme sem nejrůznější ruční práce za použití nástrojů, pomůcek a materiálů určených k té dané činnosti. Obory, ve kterých se řemeslná práce uplatňuje, jsou vázány na materiál, se kterým jedinec pracuje (kámen, dřevo, kov a další). Zmínit můžeme např. dřevařskou výrobu a stolařství (truhlářství, výroba a opravy hudebních nástrojů, výroba nábytku), práce s kovy (např. zámečnictví, kovářství, slévárenství) či práce ve stavebnictví (zednictví, klempířství, tesařství, kominictví, malířství a natěračství a další).

Aktivita kutilství v sobě zahrnuje široké spektrum volnočasových činností, díky nimž jedinec opravuje, upravuje či zlepšuje své okolí i příbytek. Jedná se o širokou oblast aktivit zaměřených na venkovní i vnitřní prostory. Řadíme sem všechny činnosti zaměřené na stavby a jejich rekonstrukce (rekonstrukce bytů, výměna oken a dveří, zdění, omítky, podlahy, střechy, balkony, fasády, zateplení ad.), domácnost (opravy a renovace interiéru, kuchyně, koupelny, pokoje, nábytek a úložné prostory, dekorace apod.), činnosti zaměřené na zahradu (zahradní stavby, nářadí a technika, bazény a další) a dále sem řadíme také dílnu, bez které se žádný kutil neobejde (nářadí, údržba nářadí a jeho ošetřování apod.)

Oblast výroby a oprav přístrojů je potřeba chápat v celé její komplexnosti. Do této kategorie můžeme zařadit výrobu, opravy ale také instalace zařízení elektrických přístrojů (např. spínače, pojistky, regulátory a další), výrobu a opravy akumulátorů a baterií, elektrických spotřebičů pro domácnost včetně jejich revizí a kontrol, dále pak výrobu zařízení spotřební elektroniky, zařízení pro vysílání, přenos a příjem informací apod. Můžeme sem zařadit také telekomunikační přístroje, zařízení pro televizní a rozhlasové vysílání, opravy a odblokování mobilních telefonů a další.

Jedinec – modelář, který modelářství chápe jako náplň svého volného času, zaměřuje své úsilí na tvorbu trojrozměrných modelů. Modelář může vytvářet modely podle své fantazie nebo podle reálných existujících objektů. Objekty, které se modelováním dají zobrazit, jsou nejrůznějšího charakteru, např. stavby (domy), dopravní prostředky (lodě, vlaky), stroje. Máme nejrůznější druhy modelů, např. modely papírové, plastové, autodráhy, železnice nebo také modely dopravních prostředků řízené rádiovým signálem.

Oblast veteránů jak automobilů, tak motocyklů je značně specifická. Aby byl motocykl či auto považovány za veterána, musí splňovat určité požadavky (např. stáří auta či motocyklu, technická stránka vozidla apod.). Volnočasové aktivity v oblasti veteránů jsou zaměřeny např. na renovaci karoserií a podvozků, motorů, čalounění a dalších částí veteránských aut a motocyklů. Lze také provádět opravy kompletních vozů, nikoli jen jejich jednotlivých částí. Příznivci veteránů se mnohdy sdružují do klubů a spolků a pořádají nejrůznější akce s doprovodným programem (např. závody veteránů, burzy veteránů, příp. výstavy veteránů, veteránské srazy, veteránské vyjížďky apod.).   

Volnočasové aktivity v péči o dům (byt) a jeho údržbu zahrnují činnosti nejrůznějšího charakteru. Péče a údržba domu (bytu) se týká všech jeho částí, tedy střechy (péče a údržba okapů a střechy), dřevěných prvků domu (zahradní nábytek, plot, dřevěná okna), kovových prvků domu (plot, zábradlí), dále se jedná o údržbu fasády, pantů a kování, o péči a údržbu technického vybavení domu (bytu) – plynové zařízení, komín a další. Nelze opomenout také péči a údržbu o bazény, zahradní jezírka a další věci spadající do této kategorie včetně techniky, která zajišťuje jejich provoz. Do činností v péči o dům a byt nezahrnujeme úklid, kterému je věnována zvláštní aktivita s číslem 468.

Všechny tyto instituce shromažďují umělecké a další předměty z existence lidstva. Jejich návštěvníky mohou být nejen laici, kteří umění obdivují, ale i široká odborná veřejnost (archeologové, teoretici umění, kurátoři výstav apod.). Galerie soustřeďují svou činnost především na obrazy a sochy a je zde možné navštívit stálé expozice i časově omezené výstavy uměleckých děl. Výstavy bývají uvedeny vernisáží, kde díla představí sám autor výstavy. V muzeích lze nalézt mnoho exponátů tříděných do různých expozic, výstav a depozitářů. Podle svého zaměření rozlišujeme muzea se všeobecným zaměřením i se zaměřením na specifickou oblast, např. od muzeí historických a přírodovědných, přes muzea umění až po muzea specifická, např. muzeum automobilů nebo elektrotechniky.

Obliba těchto představení postupem času stále více roste. Hudební a taneční umění je díky médiím a sociálním sítím stále dostupnější, a proto lidé hledají ještě silnější kulturní zážitek, který mohou zažít právě při přímém kontaktu s umělci, které běžně sledují na internetu nebo v televizi. V nepřeberném množství koncertů klasické hudby, tak i jazzové či populární, muzikálů, tanečních vystoupení apod. si v dnešní době vybere každý.

Divadelní umění a dramatické zpracování uměleckých děl má kořeny v hluboké minulosti, nicméně i v dnešní době stále přitahuje řadu diváků a to ať už se jedná o představení činohry, opery, operety či muzikálu. Může se jednat jak o představení klasických autorů, která se v divadlech hrají desítky či stovky let, tak i moderní představení či moderní zpracování klasických děl. Divák může navštívit jak divadlo profesionální, tak i divadla malá – ochotnická.

Sledování filmů patří mezi běžné záliby dnešního člověka. Do této aktivity patří jak cílené sledování filmů v domácím prostředí, tak i návštěva filmových představení v kinech nebo multikinech (multiplexech), které nabízí více filmových titulů ve více časech. Multikina jsou vybavena také nejmodernějšími technologiemi. Divák tedy může sledovat filmy s vysoce kvalitním zvukem ve vysokém rozlišení a dokonce nejen ve 2D, ale v 3D technologii, která vytváří dojem prostoru.

V kategorii ostatních kulturních akcí nesmíme zapomenout na rozličné druhy hudebních a filmových festivalů, jejichž cílem je nejen představit nová filmová či hudební díla, ale i propagovat nové tvůrce – kapely, zpěváky, režiséry, scénáristy apod. Návštěvník těchto festivalů má příležitost se setkat naživo s těmito tvůrci, které sleduje v televizi či na sociálních sítích. Zároveň se také může setkat s komunitou lidí a fanoušky sdílejícími stejné estetické přesvědčení, příp. žijícími podobným stylem života.

V současnosti existuje celá řada výtvarných technik, které v jejich šíři není schopný pojmout jediný člověk. Proto dnes tyto aktivity nevedou pouze profesionální výtvarní pedagogové, ale existuje celá řada kurzů a seminářů, které mohou vést lidé, kteří se určitým výtvarným technikám systematicky věnují. Do této aktivity patří vedení jakýchkoliv výtvarných aktivit pro různé cílové skupiny. Může se jednat např. o malbu či kresbu (portréty, krajiny, zátiší apod.), práci s textilními materiály, výtvarné aktivity s přírodními materiály, práci nejrůznějšími výtvarnými technikami (např. Tiffany) apod.

Hudební těleso je široký pojem zahrnující celou řadu kategorií. Může se jednat o hudební tělesa velkého rozsahu, jako jsou např. orchestry, jazzové big bandy, pěvecké sbory, folklórní sdružení apod. Vedení těchto těles má na starosti jejich dirigent či sbormistr. Na druhou stranu existuje mnoho menších těles (kapely dechové, cimbálové, folkové, rockové, školní kapely), které mají také své vedení - např. kapelníka nebo frontmana kapely. Vedoucí, dirigenti, sbormistři, kapelníci apod. vedou své uskupení při nastudování a interpretaci hudebních děl.

Dramatická výchova pracuje s prostředky divadelního umění a vedení těchto aktivit zahrnuje vedení jedinců i skupin nejen při nastudování různých děl, ale také rozvíjení vztahu k mateřštině, literatuře a poezii. Dramatické aktivity můžeme dělit podle určitých jevištních forem. Jedná se např. o činohru nebo některé hudební formy (opera, opereta, muzikál). Mezi aktivity dramatického umění řadíme i loutkové divadlo. Zvláštní formou dramatických aktivit jsou i formy tzv. lidového divadla, jedná se o dramatické prvky v projevech lidové kultury – např. lidové zvyky a obřady, pověsti, zvyky spojené s různými obdobími (masopust, Vánoce, svátek sv. Mikuláše, Velikonoce apod.).

Tanec jako umění používá k vyjádření výrazové prostředky pohybu. V rámci vedení tanečních skupin nebo jednotlivců se jedná o vedení ke správným pohybovým návykům i pohybovým dovednostem a osvojení tanečních technik. Můžeme sem zařadit vedení tanečníků při tanci individuálním, párovém a skupinovém. Rozšířenou formou jsou tance společenské, které zahrnují tance tzv. standardní, typické uzavřeným párovým držením a striktně společenským oblečením (např. valčík, slowfox…) a tance latinskoamerické, kde je držení párů uvolněnější a oblečení je uzpůsobeno vyjádření podstaty tance (jive, samba).

Kreslení je umělecký projev, při němž dochází k nanášení bodů, linií a také ke stínování plochy podkladu, což je ve většině případů papír. Lze kreslit tence píšícími pomůckami, například tužkou, tuší, perem, pastelkami. Obsah kreseb je různorodý, může jít o zachycení smyslových vjemů, které obklopují kreslíře. Kreslení může být spojeno i s malbou, přičemž kresba slouží jako první fáze realizace malby.

Malování je umělecký projev, při němž dochází k nanášení souvislých ploch na podklad, které je obvykle papír, či plátno. K malování se využívají především akrylové barvy, tempery, vodové barvy, olejové barvy, které lze nanést na štětec, vlastní prsty, houbičku, špachtli a jiné. Na hranici kresby a malby se nachází suchý pastel, kterým lze i kreslit i malovat.

Bižuterie a klenoty jsou předměty sloužící k ozdobě lidského těla či oděvu. Rozdělení těchto pojmů není jednoznačné, nicméně ve většině případů je bižuterie chápána jako šperk vyrobený z levnějších komponentů a klenot z dražších. Klíčovým požadavkem kladeným na klenot je trvanlivost a odolnost. Pozitivem bižuterie je cenová dostupnost a možnost rychlé reakce na módní trendy. Tvorbě a péči o bižuterii nebo klenoty a šperky se lze věnovat jak ve volném čase z vlastní iniciativy, tak v rámci navštěvování volnočasových kurzů či zájmových útvarů.

Dekorativní umění má především estetický význam. Mezi dekorativní umění můžeme zařadit vše, co zkrášluje. Uplatňuje se při návrzích (designu) interiéru i samotné dekoraci interiéru, nábytku, předmětů denní potřeby, či v architektuře. K těmto účelům se používají různé materiály, jako je kov, dřevo, sklo, kámen či keramika. Cílem interiérové dekorace je dodání estetického charakteru danému interiéru, dekorace nemusí být pouze ozdobou, ale může být i funkční. Interiérová dekorace v sobě může zahrnovat několik odvětví, například obrazy, vázy, solitéry, květiny a mnohé další. Do této aktivity neřadíme textilní umění a dekorace, které jsou zastoupeny v aktivitě 416. Zájemce o interiérové dekorace se v tomto oboru může zdokonalovat v rámci kurzů či kroužků, anebo z vlastní iniciativy ve svém volném čase.

Podstatou textilního umění je návrh (design) i ruční či strojové zpracování textilních materiálů (bavlna, hedvábí, umělá vlákna, vlna, atd.) různými technikami (šití, vyšívání, tkaní, pletení, háčkování, atd.) Odvětví je různorodé a záleží na každém jedinci, jaký směr si zvolí. Může se orientovat na výrobu oblečení nebo osobních doplňků. Do této aktivity nezařazujeme tvorbu doplňků do interiérů či exteriérů, kterým je určena aktivita č. 415. Textilní umění může mít charakter funkční i estetický. Tomuto odvětví se lze věnovat jak ve volném čase z vlastní iniciativy, nebo v rámci navštěvování volnočasových kurzů či kroužků.

Sklo je velmi často používaným materiálem pro dekorace. Ze skla může být vyráběna bižuterie nebo šperky, kterým je určena aktivita č. 513. Dále se může jednat o předměty sloužící ke zkrášlení interiéru, popřípadě mohou mít předměty ze skla funkčně-estetický charakter (například vázy, mísy, sklenice, atd). Lidé, kteří se chtějí ve volném čase věnovat sklářství, musí mít vhodné podmínky a mnohdy také průpravu. Obojí – vhodné podmínky i průpravu zajišťují různé organizace, které nabízí různé volnočasové kurzy či kroužky.

Do grafiky v dnešní době zařazujeme volnou grafiku, užitou grafiku, určenou k praktickým účelům (novoročenky, svatební oznámení, plakáty, pozvánky, navštívenky), reprodukční grafiku (využívanou hlavně před vynálezem fotografie – umělci kopírovali díla velkých mistrů) či dekorativní grafiku (grafika doplňující literární text, např. ilustrace knih).

Litografie patří mezi tzv. techniky tisku z plochy. K tisku se používá vápenec, na který se mastnou tuší přenese kresba a nevyplněná místa se navlhčí, aby došlo k přesnému přenosu textu. Reliéfy nebo rytiny patří mezi tzv. tisk z hloubky. Vyrytý reliéf se pak otiskne na papír. Leptání je technika podobná předchozí, s tím rozdílem, že na měď se nanese ochranný voskový kryt, do něhož se kreslí. Poté se destička namočí do kyseliny a ta působí na odkrytá místa a vyleptá do destičky přesný obraz toho, co grafik vyryl. V případě tisku vytváří grafik pouze návrh díla a tisk si zadává externě v tiskařské dílně.

Fotografie je umění využívající světla k vytvoření obrazového záznamu, zachycuje obraz na světlo citlivý materiál a to analogový i digitální. Tyto materiály jsou během expozice vystaveny světelnému záření, které zachycují a uchovávají ho v určitém rozlišení. Dříve byla využívána pouze v umění a filmu. Fotografické umění je dodnes rozšířené a celá řada amatérských fotografů vystavuje svá díla nejen na internetu, ale pořádají soukromém výstavy svých fotografií včetně vernisáží.

Holografie je forma záznamu obrazu umožňující zachytit prostorovou strukturu předmětu. Umožňuje trojrozměrný záznam obrazu na dvourozměrnou plochu. Lisované duhové hologramy se dají využít jako zabezpečující ochranné prvky, např. na bankovkách, osobních dokladech apod. Chrání je tak před paděláním. Výhodou totiž je, že na rozdíl od jiných ochranných prvků lze hologramy sledovat i v bílém denním světle. Dnes se však holografie se používá také ve výtvarném umění.

Dnes je fotografie především prostředkem masové komunikace. Digitální snímky jsou rychle šiřitelné a s vynálezem fotoaparátů v mobilních zařízeních, rozšířením internetu a sociálních sítí slouží k přenosu informací v reálném čase mezi místy, která jsou od sebe vzdálená stovky i tisíce kilometrů. Využívají se tak ve zpravodajství, dopravě, mapových systémech, rekreaci apod. Nesporný význam má také využití digitální fotografie ve vědě, jako je medicína, přírodních a technických vědách apod.

Filmová tvorba zahrnuje celou řadu činností spojených se vznikem filmového díla. Začíná u tvorby předloh, vytvoření scénáře a podmínek pro vznik filmu, včetně výběru vhodných herců. Herci ale nemohou být zdaleka nejdůležitějšími osobami, tou je osobnost režiséra, který vše řídí a rozhoduje o tom, jak bude budoucí film vypadat. Při samotném natáčení jsou zásadními osobami kameramani, kteří zachycují scény, střihači, skladatelé a další štáb. V náročných scénách zastupují herce kaskadéři, zvukové efekty upravují zvukaři a další. Poté co je film připravený k vydání nastupuje také důležitý marketing a jeho propagace. S rozvojem digitalizace a dostupností kamer i softwaru se filmová tvorba stala jednou z oblíbených aktivit.

S rozvojem počítačů v 80. letech 20. století se rozvíjí i počítačové umění, a to jak hudební, výtvarné i filmové. Digitální techniky tvorby hudby i výtvarného umění doplnily nebo obohatily díla klasicky vytvářená o nové rozměry. Využití počítače ve filmovém umění znamenal velký zlom, Stejně tak tvorba a zpracování hudby na počítači umožňuje dosáhnout zajímavých zvukových efektů. Příkladem může být tvorba vizuálních efektů, aplikace počítačových technologií v hudební kompozici, tvorba hudby pomocí algoritmické kompozice, tvorba vizuálního umění na základě algoritmizovaných procesů apod.

Volnočasová aktivita dějiny architektury zahrnuje všechny činnosti spojené s historií stavitelství. Řadíme sem např. cílené navštěvování významných architektonických památek a staveb, sledování televizních pořadů a četba knih a časopisů s danou problematikou nebo návštěvy osvětových akcí (např. přednášek architektů). Dále sem lze zařadit sledování specializovaných webů na problematiku architektury a dalších souvisejících částí jako jsou užívané technologie a produkty ve stavitelství či design.

Architektura jako stavební umění je zde chápáno komplexně. Architektura v sobě zahrnuje jak stavitelská díla, tak objekty, budovy a další prostory, tak samotné umělecké pojetí staveb. Hovoříme zde jak o samotném stavění budov, tak také o rozmístění budov a objektů či např. o estetickém vzhledu. Oblíbeným středem zájmu bývá např. zahradní architektura nebo architektura bytová. V architektuře se často zmiňuje také užitečnost a účel stavby, užívané stavební materiály, tvary a další. Nelze opomenout také otázku interiéru a exteriéru jakožto uspořádání prostoru v architektuře.  

Volnočasová aktivita dějiny sochařství zahrnuje všechny činnosti spojené s historií sochařství. Řadíme sem např. četbu knih a časopisů s tematikou dějin sochařství (např. užívané postupy a materiály, produkty sochařství apod.) a osobností sochařství, návštěvy muzeí a výstav s danou problematikou či např. návštěvy významných sochařských památek. Dále zde můžeme zmínit návštěvy přednášek sochařů a umělců sochařských ateliérů.  

Sochařství je specifická činnost, při níž sochař pracuje s nejrůznějšími materiály (např. hlínou, dřevem, kovy) a specifickými technikami s ohledem nadaný materiál, motiv či funkce, které slouží. Sochaři vytváří nejrůznější díla, např. trojrozměrné sochy, plastiky, díla vznikající působením světla apod. Tato díla mají nejrůznější motivy, např.  historické, přírodní, lidské, zvířecí, ornamenty apod.

Řezbářství jako volnočasová aktivita zahrnuje kromě tradičního lidového řezbářství, také řezbářství v nejrůznějších stylech. Řezbářství používá celou řadu nástrojů jako jsou dláta, paličky, veškeré truhlářské náčiní včetně elektrického apod. V řezbářství se také uplatňují nejrůznější pracovní postupy a techniky. Do pracovních postupů řadíme např. řezání, vrtání, držení nástrojů, spojování, výřezy, aplikace, dřevoryt, vyřezávání nápisů a trojrozměrných objektů a další. Jelikož je povrch dřeva potřeba upravovat, setkáváme se v řezbářství také s technikami povrchových úprav. V této kategorii zmíníme např. barvení, broušení brusným papírem, nanášení lněného oleje a další techniky. (Denning, 2013) Výrobky, které vznikají, jsou nejrůznějšího charakteru, od dekorativních předmětů do interiérů přes nábytek, hračky, šperky, sošky a řada dalších.

Volnočasová aktivita numismatika a sfragistika, jakožto věda historická či pomocná historická, zahrnuje všechny aktivity týkající se platebních prostředků (zejména mincí) a pečetí, jejich forem, vývoje a funkcí v dějinách lidstva. Jedná se zejména o sběratelskou činnost, čtení příslušné odborné literatury, zkoumání mincí za pomoci specifických nástrojů, návštěvy aukcí a výstav, poskytování poradenské činnosti v dané oblasti apod.

Keramiku znají lidé již odedávna a lidé se s ní potkávají snad na každém kroku. Své využití nachází jak v domácnostech např. jako dekorativní předměty a nádobí, tak ve stavebnictví (obkladový materiál, sanitární keramika, střešní krytina apod.) a sochařství atd. Nelze opomenout také výrobu dalších předmětů z tohoto materiálu. V dnešní době je keramická činnost hojně oblíbená jako organizovaná i neorganizovaná zájmová aktivita, ale s keramikou pracují také řemeslníci i umělci.

Sólový zpěv je nejpřirozenějším projevem hudebnosti a umožňuje objevování hlasových možností každého jedince. V rámci nácviku skladeb i písní je nezbytné dbát na správné používání hlasu, efektivní dýchání, přesnou artikulaci, propojování jednotlivých hlasových rejstříků a rezonanci, čistotu intonace a smysl pro vedení melodie a rytmu. Všechny získané a rozvíjené dovednosti pak účastníci využívají při samostatném výkonu.

Sólový zpěv duchovního repertoáru je jedinou aktivitou, která je stylově vymezena a zahrnuje zpěv duchovně zaměřeného repertoáru i hudbu prováděnou pro duchovní účely při různých příležitostech. Do celého katalogu volnočasových aktivit byla zařazena, protože v mnohých případech zpěv duchovní hudby přesahuje rámec interpretace hudby a zohledňuje spirituální potřeby jedince i jeho hodnoty. Tato aktivita zahrnuje sólový zpěv hudby, která je komponována a prováděna pro duchovní účely a jedná se např. o liturgickou hudbu. Tato aktivita však nezahrnuje world music.

Pěvecké sbory můžeme rozdělit dle různých kritérií například dětské, mužské, ženské a smíšené, dále mohou být děleny na základě účelu, pro který byly vytvořeny. Během sborového zpěvu dochází k rozvíjení hlasových možností, efektivnímu dýchání, přesné artikulaci, propojování jednotlivých rejstříků a rezonanci. Všechny získané dovednosti pak zpěváci využívají při pěveckém výkonu.

Sborový zpěv duchovního repertoáru je jedinou aktivitou, která je stylově vymezena a zahrnuje zpěv duchovně zaměřeného repertoáru i hudbu prováděnou pro duchovní účely při různých příležitostech. Do celého katalogu volnočasových aktivit byla zařazena, protože v mnohých případech zpěv duchovní hudby přesahuje rámec interpretace hudby a zohledňuje spirituální potřeby jedince i jeho hodnoty. Tato aktivita zahrnuje sborový zpěv hudby, která je komponována a prováděna pro duchovní účely a jedná se např. o liturgickou hudbu. Tato aktivita však nezahrnuje world music.

Při sólovém zpěvu v soukromí má zpěvák dostatek času i příležitosti zamýšlet se nad interpretací různých děl, ale také na objevování svých hlasových možností, na správné používání hlasu, efektivní dýchání, přesnou artikulaci, na propojování jednotlivých rejstříků a rezonance. Velmi důležité je také dbát na čistotu intonace a smysl pro vedení melodie a rytmu.

Klavír řadíme mezi strunné a zároveň klávesové hudební nástroje. Keyboard je elektrický hudební nástroj, příbuzný klavíru a lze u něj využít také zvukový rejstřík a různé další možnosti jako je úprava hlasitosti, tempa apod. Bývá často preferován díky své menší prostorové a také finanční náročnosti. Hrou na klavír nebo keyboard tráví svůj volný čas všechny věkové kategorie dětmi počínaje a seniory konče. Do této aktivity patří kromě samotné hry také nácvik skladeb nebo cvičení techniky hry.

Kytara je drnkací strunný nástroj (tzv. chordofon), který má svůj původ ve Španělsku. Vzhledem k většímu počtu strun (standardně šest nebo dvanáct) na něj lze hrát jednohlasně i vícehlasně. Zároveň patří mezi nástroje, kde zvuk nevytváří dech člověka, proto lze hru také snadno doprovázet zpěvem. Díky jednoduchosti hraní (zvláště pak u akordové hry), možnosti zpěvu a relativně snadné přenosnosti je kytara oblíbeným nástrojem mezi širokou veřejností a především u dětí a mládeže. Ve srovnání s jinými nástroji totiž nevyžaduje tak hlubokou znalost hudební teorie a ani základní technika hry není složitá. Ve srovnání s klasickou a akustickou kytarou je hra na kytaru elektrickou náročnější a závisí nejen na umění zahrát na kytaru, ale také na schopnostech využít dalšího elektronického příslušenství, které tento nástroj má.

Mezi strunné nástroje řadíme kromě klavíru především nástroje smyčcové (housle, viola violoncello, kontrabas) a drnkací (loutna, mandolína, harfa, banjo). U smyčcových nástrojů vzniká tón třením smyčce – namazaného speciální pryskyřicí (tzv. kalafunou) o struny, u drnkacích nástrojů vzniká zvuk rozechvěním prsty nebo plektrem. Strunné nástroje mají využití jak v orchestrální hudbě, tak ve folklórní hudbě celého světa. Řada z nich také pochází z různých světových folklórních kultur. Balalajka je původně ruský nástroj, ukulele pochází z Havaje. Cimbál, pocházející z Asie má své nezastupitelné místo ve folklórní hudbě Balkánu a Střední Evropy.

Jedná se o skupinu nástrojů, jejichž zvuk je vytvářen elektricky. Patří mezi ně elektronické varhany a zvukové syntezátory piano či např. Hammondovy varhany. Na rozdíl od tradičních, hudebních nástrojů můžou tyto elektrofony zaujmout řadu technicky zdatných jedinců, kteří by si jinak vztah k hudbě nevytvořili, ale technické detaily a možnosti úpravy hudby je mohou oslovit.

Fléten máme mnoho typů. Jedná se především o zobcové flétny, příčnou flétnu, okarínu a tzv. Panovu flétnu. Většinou se vyrábí ze dřeva, ušlechtilého kovu či keramiky. Nejrozšířenější jsou zobcové flétny. Rozdělují se podle rozsahu na flétny sopránové, altové, tenorové a basové. Jejich výhodou je relativně malá velikost a hmotnost a nízká pořizovací cena. Proto je sopránová zobcová flétna jedním z prvních nástrojů, na který běžně začínají hrát děti předškolního či mladšího školního věku.

Řadíme zde dvě skupiny dechových nástrojů – dřevěné a žesťové. Mezi dřevěné patří především fagot, hoboj a klarinet. Jejich společným znakem je, že jsou vyrobeny z kvalitního tmavého ušlechtilého dřeva (většinou ebenu, grenadilly nebo palisandru). Skupina žesťových nástrojů zahrnuje trubky, pozouny, lesní rohy, křídlovky a tuby. Většinu dechových nástrojů ovládá hráč svým dechem.

Bicí nástroje řadíme mezi tzv. idiofony a membranofony. Patří sem především různé druhy jako např. kastaněty, triangl, xylofon, gong, zvonky, rolničky, bubny, tympány a tamburíny. Hra na bicí nástroje má svůj původ už v pravěkých a starověkých kulturách nejstarších civilizací. Dnes jsou tyto nástroje silně rozšířeny v moderní hudbě a opět patří mezi nástroje, které jsou vhodné pro začínající hudebníky a to především proto, že pro jejich hru není potřeba hluboká znalost hudební teorie. O to více však musí mít bubeník cit pro rytmus.

Souborová hra může zahrnovat jak hru ve velkém orchestru, tak i v menších hudebních tělesech (komorní hra, hudební kapely apod.). Tento způsob hry je náročnější, jelikož je zde kladen požadavek na spolupráci všech hráčů a respektování dynamiky, tempa hry apod. Nejčastěji se lidé stávají členy hudebních souborů buď v rámci studia na umělecké škole či činností v lidových folklórních souborech.

Oblast hudebního umění zastřešuje rozsáhlou oblast aktivit spojených s poslechem hudby chápané jedincem jako volnočasová aktivita. Jedinci poslouchají nejrůznější hudební styly a žánry, přičemž každý přirozeně upřednostňuje jiný styl, jiný žánr a také jinou formu poslechu. Někomu stačí poslech rádia s výběrem nejvhodnější stanice, jiný upřednostňuje poslech hudby prostřednictvím hudebních nosičů jako je např. kompaktní disk, gramofonová deska audiokazeta a další. V současné době zaujímají své pevné postavení v poslechu hudby zařízení k tomuto účelu určená (kromě rádia také PC, MP3 přehrávače, mobilní telefony a řada dalších).

Poslech hudby se dá realizovat jako svébytná samostatná volnočasová aktivita nebo také při všech činnostech, které si jen lze představit. Těmito činnostmi máme na mysli např. relaxaci, sportovní vyžití, turistiku, domácí činnosti apod. Vždy je však potřeba mít na paměti, že se primárně jedná o poslech a ostatní aktivity jsou pouze doplňkové. Do této aktivity proto nezařazujeme takové činnosti, při kterých je poslech hudby jedinci vnímán jako doplňkový a hudba je pouze „kulisou“ při jiných aktivitách.

Pod pojmem tvorba hudebního umění si lze představit všechny činnosti spojené s produkcí všech forem hudebního umění. Tím máme na mysli zejména hudební podklady k nejrůznějším účelům (hudba k filmům, skládání písní, scénická hudba, znělky, rozhlasové spoty a další). Zařadit sem lze také autorské projekty nebo nahrávání. Příkladem v kategorii nahrávání je např. spolupráce s kapelami, sólovými zpěváky apod. Dále lze do hudební tvorby zařadit ozvučení nejrůznějších společenských událostí (koncerty, kulturní představení apod).

Oblast hudební teorie a nauky zahrnuje všechny aktivity, které jedinec potřebuje pro lepší uchopení hudebního umění, k prohloubení poznatků ze všech oblastí, které hudební umění nabízí. Řadíme sem jak informace týkající se hudební historie, nástrojů a hudebních forem, ale také druhy hudby a rozdělení hudby do žánrů a stylů. Nelze opomenout také hudební teorii, která zahrnuje nejrůznější součásti jako např. stupnice, intervaly či akordy. Součástí hudební teorie a nauky bývají také praktická cvičení zaměřená na práci se sluchem, s intonací a rytmická cvičení.  

Recitace je přednášení nebo přednes (umělecká oblast) mluveného slova. Recitaci provádí recitátor, neboli člověk, který pomocí ústního projevu předává myšlenky autorova textu. Během recitace je nezbytné zohlednit hlasový výkon, dech, výslovnost, optickou oporu řeči, kam řadíme mimiku a gestikulaci, dále také tempo přednesu, chování recitátora, způsob přednesu a délka recitace.

Drama je druh umění vyznačující se dějem. Dramatická tvorba se člení na akty, scény a výstupy a je určena pro jevištní provedení, přičemž základními žánry dramatu jsou komedie a tragédie. Klíčový prvek dramatického představení představuje monolog a dialog. Prostřednictvím dramatických a divadelních kroužků se účastníci naučí srozumitelně a zřetelně vyslovovat, pohybovat se na pódiu a ovládat nervozitu.

Typickou charakteristikou folklórních souborů je jejich spojení s kulturou určitého regionu. To se odráží i ve folklórním tanečním umění. Tanečníci mají typické taneční oblečení (často se jedná o místní kroj typického vzhledu) a v hudbě a tanci se odráží typické zvyklosti, tradice a místní lidová slovesnost. Členy těchto souborů jsou většinou lidé, kteří pochází z daného regionu nebo k němu mají alespoň vztah a záleží jim na tom, aby kultura daného místa byla uchována pro budoucí generace.

Poslouchání hudby nebo rádia se stalo v současnosti čímsi, bez čeho si lidé nedokáží představit svůj běžný život. Hudba hraje z autorádia v autě, v obchodním domě, u kadeřníka, automechanika apod. Cílem není poslechnutí konkrétní skladby a její plné vnímání, nýbrž vytvoření zvukové kulisy. Lidé už nejsou zvyklí na ticho, které je rozptyluje a v mnoha případech působí negativně na jejich psychiku, naopak potřebují, byť jen malé množství zvuku, které v nich vyvolává pocit uspokojení a jistoty.

Dnešní televizní program, který nabízí desítky stanic je zdrojem celé řady pořadů, které může člověk sledovat během celého dne. A tak pokud chceme, můžeme si pustit televizi k žehlení prádla, vaření, dětem v autě při dlouhé cestě atd. Účelem není sledování konkrétního pořadu, ale ukrácení času při vykonávání činnosti, která je běžně pro člověka nezábavná a kterou vykonáváme neradi. Může také vytvářet kulisu v restauracích a hospodách, kde mohou návštěvníci např. při pití piva sledovat přenos fotbalového zápasu.

Činnostmi souvisejícími se sexuálním životem jedince rozumíme všechny aktivity, které souvisejí s jeho pohlavním životem. (Berdychevsky, & Nimrod, 2017; Penhollow, Marx, & Young, 2010) Do této kategorie řadíme všechny aktivity, které jedinec vykonává sám, s osobou opačného pohlaví nebo také osobou stejného pohlaví. Patří sem aktivity spojené s vyhledáváním partnera, soulož, sebeuspokojovací aktivity či jiné formy pohlavního styku. Nesmíme zapomenout také na skupinový sex a další sexuální praktiky související se změnami rolí či porušováním norem. Pro některé sexuální aktivity jedinci využívají speciální pomůcky.

Setkávání s partnerem/partnerkou v sobě zahrnuje nespočet aktivit, které spolu dvě osoby zažívají. (Sprecher, & Regan, 2002) Podoba schůzek bývá různá s ohledem na zájmy a přání partnerů. (Zimmer-Gembeck, 2002) Obvyklou náplní schůzek bývají vycházky do společnosti, kdy partneři zavítají na promítání filmu, návštěvu divadla, muzea či sportovní utkání. Další aktivitou jsou také schůzky v kavárnách či v soukromí. V této kategorii je klíčové posoudit, za jakým účelem se schůzka koná. (Tuggle, Kerpelman, & Pittman, 2016) Je-li účelem návštěva např. kulturního představení, pak se nejedná o schůzku s partnerem ve vlastním slova smyslu, neboť cílem je samotné představení. V opačném případě jde o schůzku samotnou – o setkání partnerů, jejímž doplňkem je konkrétní činnost a třeba také návštěva kulturního představení.

Aktivita péče o sebe zahrnuje všechny aktivity, které souvisejí s úpravou zevnějšku, s péčí o duševní zdraví. Pestré činnosti v oblasti péče o sebe se týkají jak žen, tak mužů i všech věkových skupin. Tyto činnosti se zpravidla opakují v určitých pravidelných intervalech nebo dle potřeby jedince. Lze je realizovat buď v domácím prostředí nebo u odborníků. Péčí o zevnějšek máme na mysli např. péči o vlasy a vousy, kosmetiku, odívání jedince, dostatečný spánek a další. Dále nelze opomenout také služby masérů, solárií či posiloven. Péčí o duševní zdraví jsou myšleny např. docházka na individuální nebo skupinové terapie, využívání individuálních psychologických konzultací, aktivizačních a podpůrných služeb a činností.

Každý jedinec tráví určitou část svého života nakupováním. Hovoříme-li o nakupování jako o volnočasové aktivitě, lze si pod ní představit nákupy všech druhů zboží. V dnešní době lze také kromě tzv. kamenných obchodů nakupovat v obchodech internetových. Ať se jedná o kamenné nebo internetové obchody, sortiment druhů zboží není nijak omezen. Někdy je prožitek z nakupování umocněn nákupy s přáteli (ve dvou a více) se všemi doprovodnými aktivitami (např. posezení v kavárně). Do této kategorie lze zahrnout také cestování za nákupy, ať už v rámci jedné země nebo do jiných států. Mnohdy se jedná o sezónní výprodeje nebo slevové akce typu Black Friday.

Pod pojmem lenošení si lze představit takové aktivity, při nichž jedinec nevyužívá dostatečně všech svých schopností pro jakoukoliv činnost, nemá zájem cokoli dělat či plánovat. Lenošení lze také chápat jako aktivitu, při níž člověk nabírá sil pro další činnosti a nevyvíjí jakoukoliv významnější aktivitu, fyzickou či psychickou. Ačkoliv je volnočasová aktivita lenošení svým obsahem velmi různorodá (spočívá např. jen ve sledování televize, poslechu hudby, polehávání na pohovce, spánek a další), z pohledu lenošícího jedince se nejedná o záměrnou a interesovanou činnost. Naopak se mnohdy jedná o činnosti bezděčné, nad kterými lenošící jedinec nijak zvláště nepřemýšlí.

Volnočasová aktivita relaxace v sobě zahrnuje široké spektrum aktivit, které u člověka odbourávají fyzické a psychické napětí a uvolňují jej. Relaxační techniky mají různou podobu. Může se jednat o aktivity, při kterých jedinec relaxuje psychicky, fyzicky a nebo se jedná o kombinaci psychické a fyzické relaxace. Podoby, jakých tyto činnosti mohou nabývat je celá řada a jako relaxace se mohou vhodně uplatnit např. cvičení s využitím představivosti, pohybové aktivity na uvolnění celého těla nebo jeho některé části, dechová cvičení apod. Relaxovat mohou dospělí, senioři i děti. Vždy je ovšem potřeba relaxační techniky přizpůsobit každému jedinci s ohledem na jeho specifika.

Jedná se o aktivity, při nichž se jedinec stylizuje tak, aby jej ostatní lidé vnímali tak, jak si sám přeje. Mnohdy vyzdvihuje své znalosti, schopnosti, dovednosti tak, aby v očích ostatních zanechal dobrý dojem. Podoba sebeprezentačních aktivit je různá. Hovoříme např. o upozorňování na své úspěchy, příkladné jednání, upozorňuje na své nedostatky, snaží se být oblíbený díky svým názorům apod. Sebeprezentace mohou mít i negativní podobu a to tehdy, když jedinec zastrašuje ostatní. V dnešní době zobrazování sebeprezentačních aktivit napomáhají mobilní telefony, webkamery, sociální sítě a aplikace, díky nimž se fotografie dostávají v podstatě ihned mezi lidi. V takovém případě hovoříme o selfie fotografiích.

Brigáda je krátkodobé nebo jednorázové zaměstnání, sloužící k přivýdělku a získání nových zkušeností. Brigáda člověku přináší mnoho benefitů. Jmenovat můžeme zejména dodržování režimu, což je vhodná průprava do budoucího zaměstnání. Pokud chodí mladí lidé na brigády v oboru, který studují, mohou si vytvořit kontakty a získat zaměstnání v dané organizaci i po studiu. Takto pojímaná brigáda je vhodným prostředkem k seberealizaci a pomáhá v životě člověka vyvážit vztah práce a volného času. Pokud chceme, aby brigáda byla jako volnočasová aktivita chápána, pak ačkoliv je v drtivé většině případů finančně ohodnocená, nemělo by toto ohodnocení být prvním, nejdůležitějším nebo jediným motivačním činitelem. Pokud tedy chceme brigádu v životě jedince vnímat jako volnočasovou aktivitu, pak se musí jednat o dobrovolnou a volnočasově vnímanou aktivitu, která napomáhá jedinci k seberealizaci.

Sebevzdělávání je činnost, při které na základě vnitřní potřeby získává jedinec znalosti a dovednosti, z různých oblastí. Jednotlivec sám stanoví, čeho a jakým způsobem chce dosáhnout a také se sám hodnotí a motivuje. Při sebevzdělávání je důležité zaměřit se na určitý cíl a stanovit si plán, jak daného cíle dosáhnout. Důležité je průběžně zkoušet různé taktiky a způsoby, které budou danému jedinci pomáhat v dosažení daného cíle.

Doučování slouží žákům, kteří dosahují slabších studijních výsledků, nebo těm, kteří se chtějí v určité oblasti zdokonalit. Doučování může probíhat ve školním, nebo domácím prostředí, popřípadě se může realizovat i v nestátních neziskových organizacích. Obsahem doučování je příprava na školu. Konkrétně jde o procvičování a prohlubování znalostí se schopností aplikace do běžného života, dále je součástí i pomoc při vypracovávání školních úkolů.

Pozitiva a benefity však nepřináší doučování pouze osobě doučované. Stejně tak doučování rozvíjí osobu, která doučuje. Doučování podporuje sebevzdělávání, rozvíjí seberealizaci jedince, který doučuje a dává smysl jeho volnému času.

Pod pojmem návyková látka si můžeme představit takovou látku, která má schopnost vyvolat změnu vnímání, prožívání a chování. Jedná se také o látku, která může vyvolat u člověka nutkavý pocit potřeby jejího užití – tedy závislost. Smutným faktem je, že lidé hledají v těchto látkách domněle chybějící svobodu a volnost a při nadužívání upadají do závislosti, která je svazuje mnohem více, než si z počátku uvědomují. V naší společnosti je běžné užívání tzv. legálních drog. Mezi tyto drogy řadíme např. alkohol a tabák. Užívání těchto drog je společností tolerováno, ale je třeba si uvědomit, že také na alkoholu a nikotinu může vzniknout silná závislost.

Pod pojmem filatelie, sbírání známek si lze představit všechny volnočasové činnosti spojené s poštovními známkami (včetně např. známek letecké pošty, námětů známek a dalších typů) a kolky. Do těchto činností můžeme zahrnout např. vzhled a výrobu poštovních známek včetně jejich použití. Nelze opomenout také vlastní studium známek (např. technika výroby, identifikace známek a další), jejich zkoumání (odchylky v druhu papíru, vodoznaky, zoubkování známek apod.), porovnávání a další bádání. Filatelista při své práci používá nejen své smysly, ale také nejrůznější přístroje (přístroje na měření tloušťky papíru, lupy, počítač, UV lampa a další). Filatelisté se také sdružují a setkávají se na nejrůznějších akcích (výstavy, burzy apod.).

Geocaching je aktivita na pomezí turistiky a sportu, jejímž hlavním cílem je hledat ukryté objekty neboli cache („kešky“), pomocí zeměpisných souřadnic. Člověk, zabývající se touto aktivitou, bývá označován pojmem geocacher. Všechno se odehrává na oficiálním webu této hry – www.geocaching.com. Základní myšlenkou geocachingu je umísťování cache na zajímavá místa. Jedinec ukryje cache na určité místo a poté publikuje informace o poloze, aby mohla být nalezena.

Mnoho lidí tráví svůj volný čas na zahradách a může se jednat o aktivní trávení různými činnostmi nebo o formu pasivní v podobě odpočinku. Do trávení volného času na zahradě zahrnujeme také činnosti věnované péči o zahradu a zahradničení – tedy pěstování vlastního ovoce, zeleniny a květin. V současné době do této aktivity zahrnujeme také populární komunitní zahrady, komunitní zahradničení a péči o chod komunitní zahrady.

Venkovní prostředí nám nabízí celou řadu možností, jak lze trávit volný čas. Jeho výhodou je přítomnost člověka na čerstvém vzduchu s dostatkem kyslíku a slunečního světla, které mají pozitivní vliv na lidské zdraví i psychiku. Toto prostředí nabízí také možnosti využití přírody při řadě aktivit. Tyto aktivity nejsou omezeny prostředím ani osobností člověka, který je provozuje. Jsou tedy určeny všem věkovým skupinám (dětem, dospělým, seniorům…) v jakémkoli venkovním prostředí (pozemním, vodním i vzdušném). Do této aktivity zařazujeme takové činnosti, které nejsou respondentem blíže specifikované, ale z výpovědi respondenta vyplývá, že se odehrávají ve vnějším prostředí.

Vzhledem k odtržení člověka od přírody během posledních několika desítek let, tíhne dnes řada lidí opět k přírodě. Běžné aktivity jako je např. cyklistiky či turistika řadě lidí nestačí, a proto se poohlížejí po organizovaných aktivitách. Může se jednat o zážitkové zájezdy, jejichž náplní můžou být např. adrenalinové aktivity (sjíždění divoké řeky, seskok padákem), ale i relaxační činnosti, jako je cvičení v přírodě (např. jóga, aerobic…) či kulturně společenské aktivity v přírodě (např. open-air koncerty klasické hudby, taneční a divadelní představení pod širým nebem apod.). Na rozdíl od sportů nejsou tyto aktivity orientovány na výkon, ale na prožitek.

Procházet se o samotě je volnočasová aktivita, díky níž se jedinec hýbe a má příležitost věnovat se sám sobě. Při tomto druhu procházek má jedinec možnost zvolit si vyhovující trasu, čas, kdy se na procházku vydá a také dobu, kterou bude této aktivitě věnovat. Uvedené podmínky jsou u skupiny dospělých v produktivním věku do značné míry ovlivněny pracovními či jinými povinnostmi. U stejné skupiny dospělých jsou mnohdy procházky o samotě určitou formou kompenzace např. k sedavému zaměstnání nebo při povolání s velkou mírou stresu. Existují také studie, které si zkoumají  rizika této volnočasové aktivity, jako je např. strach ze zranění jiným jedincem, z náhodného zranění či  z divokých zvířat při této volnočasové aktivitě. (Coble, Selin, & Erickson, 2003; Thomas, Stanford, & Sarnecka, 2016)

Volnočasová aktivita procházky v přírodě je řadou jedinců bez ohledu na věk oblíbená díky sladění nenáročné pohybové aktivity a prostředí, ve kterém se pohyb uskutečňuje. Tím je myšleno přírodní prostředí apod. Procházky v přírodě mohou být také spojené např. s pozorováním zvířat, ptactva a rostlin. Je potřeba však mít na paměti, že tato aktivita má svá pravidla, která zajišťují nejen bezpečnost člověka, ale také ochranu přírody.  

Procházky s přáteli (Roberson, & Babic, 2008) jsou charakteristické sladěním lehkých pohybových a sociálních aktivit. Tento typ volnočasových aktivit nacházíme u většiny věkových kategorií. Časté bývají procházky maminek se svými dětmi v kočárku nebo již většími dětmi, které by ještě stále měly být pod dohledem svých rodičů. (Bongaardt, Røseth, & Baklien, 2016) Také senioři se rádi prochází se svými přáteli a sdělují si informace. Toto se týká i dětí školou povinných, středoškoláků, vysokoškoláků apod.  

Oblast procházek se zvířaty je téměř výhradně (zejm. v České republice) naplňována procházkami se psi. Mnozí lidé pohyb se zvířetem přímo vyhledávají, je pro ně rekreací po povinnostech nebo motivací k udržování fyzické aktivity. (Johnson, & Meadows, 2010; Curl, Bibbo, & Johnson, 2016; Motooka, Koike, Yokoyama, & Kennedy, 2006) Zvíře může při procházce sloužit také jako prostředník pro odbourání bariér v sociálním kontaktu s okolím. Jinou motivací pro procházky se zvířaty může být chybějící pohybová aktivita zvířete, které velmi často žije se svými majiteli v bytech nebo na malém prostoru. Při procházkách se zvířaty je potřeba dbát pravidel (nejen hygienických), aby nikomu neublížila nebo jim nebylo ublíženo. Limitující může být snad jen aktuální počasí.

Sport má svůj původ již ve starověku (zápasy, olympijské hry…), největšího rozmachu však dosáhl v posledních dvou stoletích. Někteří respondenti při vyjádření svých volnočasových aktivit shodně uváděli stručné vyjádření „sport“. Abychom mohli s těmito daty pracovat, byla vytvořena všeobecná aktivita, do které spadají všechny blíže neurčené sportovní aktivity respondentů.

Hry jsou individuální či skupinové aktivity, jejichž účelem většinou není určitá produkční činnost, ale slouží k odpočinku a relaxaci. Jednou z rolí hry však může být také role vzdělávací. Stejně jako aktivita 601 byla i tato aktivita vytvořena na základě stručných vyjádření respondentů, kteří v dotaznících často uváděli „hraní her“. Tato aktivita je proto určena pro všechny výpovědi, jejichž předmětem jsou hry, ale které zároveň nejsou nijak specifikovány.

Fandění jako aktivita je úzce navázané na rozvoj sportu ve 20. století a zpřístupnění stadionů tisícům diváků. Typickým znakem je fandění danému sportovnímu týmu a někdy i averze vůči týmům některých soupeřů. Zvláštní skupinou fanoušků jsou tzv. Ultras, jedná se o věrné fanoušky, kteří se snaží vyburcovat vlastní tým, navštěvují maximum jeho zápasů a zásadně fandí vestoje. Pro každý zápas mají připravenou typickou choreografii a fandí jako skupina. Extrémní formou fotbalového fandění je subkultura tzv. Hooligans, jedná se o radikální fanoušky, často výtržníky, jejichž činnost se v současnosti snaží jak kluby, tak i státy na národní úrovni potlačovat.

Tento typ her je jedním z nejzákladnějších, které jsou aplikovány již u malých dětí. Jejich účelem je rozvoj matematického a logického myšlení, zapamatování si konkrétních i abstraktních pojmů a jejich aplikace v praxi. Jako příklad lze uvést např. tzv. Kimovu hru, známou z díla Rudyarda Kiplinga Kim. Jejím principem je zapamatování si co největšího počtu předmětů za krátký čas, kdy je daný jedinec vidí.

Deskové hry baví nejen malé, ale i velké a reprezentují svět her, které se realizují na herním plánu. Deskové hry můžeme různě dělit. Mohou to být hry, při kterých jedinec musí prokázat určitou znalost či dovednost, aby měl šanci na úspěch, a nebo hry založené spíše na náhodě. Podle Verghese et al. (2003) mají prokazatelně vliv na snížení rizika vývoje demence.

Standardně se využívají dělení např. podle doby vzniku, druhu nebo typu (např. Eurohry a Ameritrash).

Strategické hry jsou takové hry, kdy hráč volí určitou možnost z množiny možností, tak aby dosáhl svého cíle (výhry). Předpokladem je, že hráč se dovede předem zamyslet a konfrontovat různé možnosti a vybrat si tu, kterou považuje za nejlepší. Mezi takovýto typ her řadíme např. šachy, jiné deskové strategické hry, paintball, hry na přežití apod.

Tento typ her je založen na náhodě a štěstí. Lidé mají tento typ her rádi, protože u nich díky prvku náhody, není nutné moc přemýšlet a mohou tak zábavnou formou relaxovat. Zároveň náhodnost vytváří v člověku během hry napětí, které ho motivuje k výhře a v případě prohry dodává odhodlání pro další hru. Tato skutečnost může ale být velmi zrádná, zvláště v případě, že se hazardní hra hraje o peníze. To může vést až k závislosti na hazardních hrách, tzv. patologickému hráčství, neboli gamblingu, s nímž souvisí celá řada sociálně-patologických jevů.

Fotbal se řadí k nejpopulárnějším kolektivním sportům. Jedná se o fyzicky náročnou disciplínu, při níž proti sobě soupeří dva celky, z nichž se každý snaží obdržet co nejméně gólů a současně soupeři co nejvíce gólů vstřelit. Délka utkání je zpravidla 2x 45 min, v každém týmu jedenáct hráčů včetně brankaře.

Nohejbal je míčová hra, jejímž cílem je dostat míč přes síť na stranu soupeře povoleným způsobem tak, aby jej nemohl zpracovat a vrátit. Nohejbal má tři základní disciplíny: singl, dvojice a trojice. Hraje se na sety a zvítězí mužstvo, které vyhrálo dva sety (jeden set - 11 bodů s dvoubodovým rozdílem). (Czech futnet association, 2016) Do této aktivity zařazujeme také různé varianty fotbalu a nohejbalu jako např. malá kopaná, sálová kopaná (futsal), nebo plážový fotbal.

Basketbal je dynamický míčový sport s dlouholetou tradicí. V jednom týmu hraje vždy pět hráčů, jedná se tedy o kolektivní sport. Body se získávají tím, že hráči vhazují míč do soupeřova koše. Čas utkání se skládá ze čtyř čtvrtin po 10 minutách.

Házená patří mezi kolektivní míčové sporty. Cílem hry je dát více gólů než soupeř. Tato sportovní aktivita si žádá vysokou míru pohybových a taktických dovedností, ale také kondici. Délka jednoho utkání je 2x 30 min.

Volejbal je míčová kolektivní hra, jejímž cílem je dostat dotyky míč přes síť do pole soupeře a zabránit soupeřům totéž. Tým se skládá z šesti hráčů, hraje se na tři vítězné sety. Druhy -  šestkový volejbal, plážový volejbal, debly.

Tento kolektivní sport je stále jednou z nejoblíbenějších fyzicky náročných sportovních aktivit, kterému se ve svém volném čase věnují jak děti, tak dospělí (muži i ženy). Podle autorů Telama et al. (2005) je patrné, že vysoká úroveň fyzické aktivity ve věku 9 až 18 let významně předpovídá vysokou úroveň tělesné aktivity dospělých. Navíc podle Wiley, Shaw, & Havitz, (2000) může být zapojení do volného času ovlivněno společenským vnímáním genderové vhodnosti aktivit, jakož i individuálních zájmů a preferencí. Cílem hry je vstřelit více branek (gólů) než soupeř. Každý hráč má řádné vybavení, kde nesmí chybět např. zimní brusle, hokejka a hokejová helma. Hokej má samozřejmě svá pravidla, která se postupem času mění, resp. upravují, např. pro bezpečnost hráčů, spravedlivost hry či její plynulost. Hokej lze hrát na úrovních nejnižších (amatérské soutěže) až na úrovni nejvyšší (mezinárodní soutěže) a je také jednou ze zimních olympijských disciplín. Nedílnou součástí, bez které se hráči neobejdou, je samozřejmě trénink. Trénink bývá většinou pravidelný a časově ohraničený. Hokej jako volnočasová aktivita je především o setkávání se s druhými lidmi, zábavě a odreagování. Tuto skutečnost podpořila Caltabiano (1994) ve svém výzkumu, ve kterém byla měřena podobnost volnočasových aktivit, založená na vnímaném přínosu pro snížení stresu.

Pozemní hokej se dělí na halový a venkovní. Velmi populární je halový pozemní hokej, který se hraje v hale v pěti hráčích včetně brankáře v každém týmu. Cílem hry je vstřelit pomocí hole do protivníkovy branky míček, který se volí dle povrchu, na kterém se utkání hraje. Utkání je rozděleno na dva poločasy.

Florbal je kolektivní halový sport, hraje se s lehkým dutým plastovým míčkem. V každém týmu je na hřišti pět hráčů a jeden brankář. Hráči při hře používají speciální florbalové hole a snaží se vstřelit soupeřům branku. Na rozdíl od pozemního hokeje brankáři nepoužívají hůl, chytají pouze svým vlastním tělem.

Baseball je kolektivní pálkovací sport, při němž se pálkař snaží zasáhnout míček nadhozený nadhazovačem. Hrají proti sobě dvě družstva a každé má devět hráčů. Pakliže pálkař oběhne všechny čtyři mety, jeho družstvo získává bod. Cílem hry je získat více bodů než soupeř. 

Cricket je kolektivní pálkovací sport, v němž proti sobě nastupují dvě družstva po jedenácti hráčích. Hraje se na hřišti, uprostřed něhož je obdélníkový pruh. Zápas končí, když byly odehrány všechny směny, směna je u konce, když se podaří „vyoutovat“ 10 z 11 pálkařů.

Softball je pálkovací sport, jedná se jednodušší verzi baseballu. Hrají proti sobě dvě družstva, každé družstvo musí mít minimálně pět a maximálně devět hráčů. Jedno družstvo je v hřišti, druhé na pálce, postupně se střídají. Hráči chytající míč jsou rozestavěni v poli na metách.

Ragby je týmový kontaktní sport, přinášející zdravotní i sociální výhody. Je potřeba, aby byli hráči fyzicky a psychicky připraveni a dodržovali zásady bezpečné hry. Při hře mohou všichni hráči využít svůj potenciál bez ohledu na druh ragby. Jsou dva druhy ragby, nejrozšířenějším druhem je rugby union neboli patnáctkové ragby (hraje 15 hráčů na každé straně), další je rugby league neboli třináctkové ragby (13 hráčů), z nichž vznikly další druhy, jako ragby v sedmi (olympijské ragby), ragby na dotek (touch ragby a tag ragby).

V kolektivních sportech proti sobě soutěží dva týmy (kolektivy), jsou opakem sportů individuálních. V těchto sportech je velmi důležitá spolupráce všech členů týmu. Kolektivní sporty jsou velmi přínosné pro sociální kontakt se spoluhráči. Hraje se v týmu, díky čemuž dochází ke vzájemné motivaci a podpoře členů týmu. Dopad neúspěchu je menší a výhra intenzivnější. V týmu mohou vznikat přátelství, které se mohou přenést i do běžného života.

Jóga má velmi těžké postavení, co se její klasifikace týče. V dnešní době je hlavně v Evropě a Severní Americe řazena mezi lehké sportovní aktivity, svůj původ má však v Indii. Nejznámější zmínky o ní pochází z Bhagavadgíty z 2. stol. př. Kr. V Indii má jóga charakter spíše meditace a uctívání přírodních sil, než sportovní aktivity. I do dnešní evropské jógy se však tyto vlivy promítají, a proto se často mluví o propojení se sluncem, přírodními energiemi apod.

Aerobic, jak název napovídá, je formou aerobního cvičení, tedy cvičení, při kterém se tělo velmi dobře okysličuje, tak, že při cvičení nevzniká kyslíkový dluh. Svůj původ má v pracích Kennetha Coopera, velkou propagátorkou se pak stala Jane Fondová. Výhodou těchto aktivit je, že při pravidelném cvičení mají velmi dobrý vliv na fyzickou kondici, zlepšují elasticitu cévního systému a kapacitu plic a mají i pozitivní vliv na psychiku. V současnosti si lze vybrat z celé řady aerobních aktivit, jako je aqua-aerobic, sportovní aerobic apod.

Lehká atletika, která má svůj původ již v antických olympijských hrách je považována za královnu všech sportů. V jejích aktivitách není cílem porazit konkrétního soupeře, ale dosáhnout co nejlepšího výsledku (největšího doskoku, doběhnout jako první…). Patří zde různé formy běhu (štafetový, překážkový běh…), skoku (skok daleký, vysoký, trojskok, skok o tyči…) a hodu (hod oštěpem, kladivem, diskem, vrh koulí…). K lehké atletice patří také různé formy víceboje (desetiboj, moderní pětiboj apod.).

Gymnastika sdružuje sportovní disciplíny, které jsou většinou náročné na celkové provedení a koordinaci pohybů. Také gymnastika má svůj původ ve starověkém Řecku. V současnosti existuje několik gymnastických odvětví, jako např. moderní gymnastika, sportovní gymnastika, skoky na trampolíně, akrobatická gymnastika apod. Většina evropských států má své gymnastické unie, které sdružují řadu lokálních gymnastických spolků.

Typickým znakem běhu je, že se v určitých fázích pohybu žádná z končetin nedotýká povrchu. Běh se rozlišuje délkou tratě a rychlostí běhu. Lze rozlišit běh vysokou rychlostí tzv. sprinty, běhy tratí od 60 m, až po několik set metrů a běhy vytrvalostní, jejichž délka se pohybuje v řádech kilometrů až desítek kilometrů. Zvláštním případem vytrvalostního běhu je tzv. maratonský běh. Mezi speciální typy běhu řadíme také tzv. orientační běh, tedy běh spojený s orientací v terénu s mapou či buzolou ale také např. přespolní běh či běh do schodů apod. 

Nordic walking je speciální sportovní aktivita, jejímž nejdůležitějším sportovním nářadím jsou tzv. trekingové hole. Jedná se o nenáročnou aktivitu určenou pro všechny věkové kategorie a dá se provozovat ve všech ročních obdobích. Výhodou je, že na rozdíl do běžné chůze se při chůzi s holemi při správné technice zatěžují rovnoměrně různé skupiny svalů a tím se zátěž rozdělí mezi celé tělo. Nejsou tak zatěžovány pouze svaly dolní poloviny těla. Zároveň se také formuje postava jedince.

Mažoretky jsou sportovně-tanečním odvětvím. Tanečnice provádí složité choreografie především s náčiním zvaným baton (speciální hůlka). V tradičním slova smyslu jsou spojovány s různými přehlídkami a defilé, kde mažoretky většinou pochodují na dechovou hudbu v doprovodu bicích nástrojů. Moderní mažoretky provádí spíše sestavy za doprovodu moderní hudby a často spíše na pódiích. Roztleskávačky pak vytváří složité choreografie na sportovních stadionech, kde mohou doplňovat choreografie Ultras, nebo vystupovat samostatně. V současnosti je už i tato aktivita samostatným sportovním odvětvím, ve kterém se soutěží.

Tenis je oblíbenou volnočasovou aktivitou dětí, dospívajících, dospělých i jedinců v pokročilém věku (Alexandris, & Carroll, 1997). Lze jej hrát jako dvouhru, kdy na každé straně tenisového kurtu hrají proti sobě dva hráči, resp. hráčky, čtyřhru se dvěma hráči na každé straně dvorce či smíšenou čtyřhru (jak již název napovídá, hrají proti sobě párové dvojice). Cíle této hry je trefit míček raketou do vyznačeného hřiště přes síť tak, aby jej soupeř nemohl vrátit zpět. Je to aktivita fyzicky velice náročná nejen díky neustálému pohybu, ale také díky různým hracím povrchům, kterým se hráč musí přizpůsobit. Hra může trvat několik desítek minut i hodin. I díky tomuto aspektu vyžaduje tenis řádnou přípravu hráče.

Stolní tenis je oblíbeným sportem jak u dětí, tak dospělých. Bývá často nabízen volnočasovými organizacemi. Jako volnočasová aktivita nemusí být tak fyzicky náročná, nicméně ani zde nelze podcenit přípravu. Svoji roli hraje také psychická vyzrálost hráče/hráčky. Cílem hry je trefit míček pálkou přes síť na druhou stranu stolu, kde stojí soupeř. Vyhrává ten, kdo vyhraje předem určený počet sad složených z vítězných míčků. Tento sport mohou hrát jak dva jednotlivci proti sobě, tak dvojice proti sobě.

Sport badminton na úrovni volnočasové aktivity je oblíbeným sportem mužů i žen. V oblibě jej mají děti i dospělí. Hráči/hráčky stojí na vyznačené straně kurtu a snaží se raketou odpálit opeřený míček ze vzduchu na druhou stranu kurtu k soupeři. Soupeř je povinen míček řádně odehrát zpět. Tento sport vyžaduje díky své rychlosti jistou míru fyzické připravenosti. Jako volnočasová aktivita je badminton hojně užívaný rodiči s dětmi, kdy mnohdy k dokonalému pocitu ze hry nevadí ani chybějící síť, která bývá nedílnou součásti tohoto sportu.   

Volnočasová aktivita squash je náročným a rychlým sportem, který si oblíbila řada lidí. Provozují jej muži i ženy se speciální raketou a míčkem. Samotná hra probíhá ve speciální místnosti k tomu určené, se značením. Hráči hrají o vítězné hry (gamy), kdy první získá určený počet her, vítězí. Na nejnižší, rekreační úrovni, vznikají různé amatérské soutěže. Squash mohou hrát jak dva jedinci proti sobě, tak páry proti sobě.      

Golf z pohledu volnočasové aktivity je sport, který mohou hrát všechny věkové kategorie bez ohledu na pohlaví. Jako každý sport, také golf má svá pravidla. Cílem hry je odehrání míčku z odpaliště do jamky. Není příliš fyzicky náročný, lze jej hrát na veřejných hřištích a hráči mezi sebou mohou volně komunikovat. Golf bývá vyhledáván díky zábavě, společně strávenému času s rodinou či blízkými, ale také díky možnosti pobytu v přírodě.   

Míčové sporty je pojem velmi široký. Do ostatních míčových sportů řadíme např. ringo, frisbee, kolovou, lakros a další. Tyto sporty se dají hrát na různých typech hracích ploch, např. trávník, parkety v hale, písek. To je navíc umocněno pocitem hraní pro tým, což nelze bez souhry všech hráčů. Míčové sporty člověku přináší zejména relaxaci, oddech a zábavu. Těmto volnočasovým aktivitám se věnují děti i dospělí bez ohledu na věk. Ideální kombinací jsou sporty, které může hrát celá rodina. Také v případě těchto volnočasových aktivit je motivací zejména zábava.

Plavání je individuálním sportem, který se vyznačuje opakujícím se pohybem ve vodě. (Alexandris, & Carroll, 1997) Na plavce ve vodě působí vztlaková síla a hydrostatický tlak. Rozeznáváme čtyři základní plavecké způsoby: prsa, kraul, znak, motýlek. Jedná se o vhodnou aktivitou pro osoby v každém věku včetně osob s postižením.

Potápěníje aktivita pod vodní hladinou s dýchacím přístrojem nebo bez něj. Rozlišují se tři druhy: potápění s přístrojem (scuba diving – jeskynní, technické a vrakové, dále sportovní šnorchlování (snorkeling) a volné potápění na jeden nádech (freediving).

Surfování je vodní sport, během kterého se jezdí na surfech na mořských vlnách poháněných větrem. Osoba, která provozuje tento sport, se nazývá surfař.

Windsurfing je sport, při kterém windsurfer jezdí po vodní hladině na prkně s plachtou. Při tomto sportu je velmi důležitý vítr, díky kterému se windsurf dostává do pohybu.

Jachting je vodní sport provozovaný na lodích s plachtami, které jsou poháněny sílou větru.

Veslování je vodní sport, při kterém veslaři ve speciální lodi usilují o překonání dané vzdálenosti, v co nejkratším čase. Vesla jsou upevněná k lodi a veslaři plují zády ke směru jízdy. Díky specificky upraveným lodím mohou veslování provozovat i lidé s hendikepem.

Pádlování je vodní sport, provozovaný na různých typech lodí. Na rozdíl od veslování osoby jezdí čelem ke směru jízdy a pádlo není připevněno k lodi, nýbrž je drženo pouze v rukou.

Rafting je venkovní vodní sport, provozovaný na nafukovacím raftu. Řadí se mezi adrenalinové sporty, při kterých se sjíždí vodní toky s různým stupněm obtížnosti.

Bruslení je sport, který můžeme provádět v zimním i letním období. K tomuto sportu je třeba použít brusle. Brusle na led jsou vybaveny speciální úzkou nabroušenou čepelí a na tzv. inline bruslení jsou využívány brusle, které mají v řadě 4-7 koleček. Tělo je uváděno do pohybu díky přenášení váhy z jedné nohy na druhou. Inline bruslení se těší velké obliby zejména u mladších ročníků, lidé si při něm odpočinou a zároveň dělají něco pro svou fyzickou kondici. Také bruslení na ledě se těší značné obliby a je základem i mnoha dalších sportů, jako je hokej, krasobruslení či rychlobruslení.

Lyžování je sportovní disciplína, která se vyvinula z potřeby pohybu po sněžném povrchu, který by byl rychlejší než pohyb po sněžnicích. Rozlišujeme především dvě formy lyžování: běžecké a sjezdové. (Alexandris, & Carroll, 1997) U běžeckého lyžování jde o pohyb v různorodém terénu, na delších tratích a dá se přirovnat k turistice a mnozí běžkaři uvádí, že cílem je především poznávání krajiny a přírody. Naproti tomu sjezdové lyžování vyžaduje kopcovitý terén – sjezdovku a potřebné zázemí. Je tedy mnohem náročnější nejen finančně, ale i na konkrétní prostředí a vybavení.

Posilování a fitness jako volnočasové aktivity slouží člověku pro zlepšení fyzické i duševní kondice a jeho zdravotního stavu. Posilování a fitness zahrnuje cviky za využití jednoduchých technik a pomůcek. Řadíme sem např. činky, drobné pomůcky a náčiní (gymnastické míče, švihadla a další), ale také práci s vlastním tělem a jeho vahou. Posilování a fitness zahrnuje několik principů, kterými je potřeba se řídit. Na začátků cvičení většinou bývá tzv. rozehřátí před samotnou aktivitou, poté následuje protažení a samotné posilování. Pro lepší efekt je často potřeba vhodně upravit svoji životosprávu.

Střelba je zaměřená na přesnost a cílem je pomocí střelné zbraně trefit daný cíl. Může se střílet z různých zbraní, ale je potřeba mít oprávnění, nebo daný sport provozovat pod dohledem osoby s oprávněním. Do této aktivity řadíme např. střelbu z kuše, praku, střelných i palných zbraní. Mezi mladými lidmi je současné době velmi oblíbený paintball (barevné náboje), airsoft (plastové kuličky), ale také lasergame (laserový paprsek).

Cílem lukostřelby je střílet z luku co nejpřesněji do terče z různých vzdáleností.

Bowling je sport zaměřený na přesnost. Hráč se snaží koulí srazit co nejvíce kuželek na konci dráhy.  Pro hraní bowlingu je zapotřebí bowlingová dráha s deseti kuželkami, bowlingová koule a také speciální boty.

Kuželky se hrají s koulí bez otvorů. Hází se na devět kuželek, které jsou na rozdíl od bowlingu poskládány do čtverce.

Kulečník a biliard jsou sporty zaměřené na přesnost, jedná se o hry s tágem a koulemi na speciálním stole. Pojem biliard se používá také, avšak jeho podstata se časem změnila a v různých geografických regionech má různé významy. Hlavní druhy kulečníku jsou karambol, pool, snooker.

Petang se hraje s kovovými koulemi a je zaměřen na přesnost, může se praktikovat v jakémkoliv terénu. Cílem hry je dohodit kovové koule co nejblíže k malé dřevěné kuličce.

Curling neboli lední metaná je kolektivní sport zaměřený na přesnost, jehož cílem je dopravit speciální hrací kameny po ledu, do vyznačené plochy.

Šipky jsou sport zaměřený na přesnost, podstatou této hry je házení šipek do terče. V šipkách existuje více variant her, při každé se hráči střídají u terče a házejí tři šipky do splnění podmínek dané hry a vítězství. Špiky jsou složeny z různých materiálů a rozdělují se na dva typy - steelové a softové.  

Jedná se o skupinu sportovních aktivit, které se vyznačují použitím motorového dopravního prostředku k vykonávání sportovní činnosti. V nejširším slova smyslu jej můžeme rozdělit do dvou kategorií. Zaprvé automobilové závody, kam řadíme okruhové závody (např. Formule 1), rallye, autokros a dálkové soutěže (např. Rallye Paříž-Dakar). Do druhé skupiny patří motocyklové závody, kam patří opět okruhové závody (MotoGP), terénní závody Enduro, závody na ploché dráze či motokros. Mezi speciální typy motorsportu patří např. soutěže traktorů, sekaček, člunů a jiných motorových zařízení.

Jezdectví je sport, ve kterém se využívá zvíře (nejčastěji kůň) ke sportovním aktivitám. Typická je jízda žokeje v sedle. Jezdecký a dostihový sport má svůj původ v Anglii, odkud se rozšířil do celé kontinentální Evropy a do světa (především skrze kolonie, později patřící do Commonwealthu). Jezdectví zahrnuje řadu disciplín. Mezi nejdůležitější patří dostihové závody (nejznámější je liverpoolská Grand National Steeplechase), ale řadíme sem i překážkové disciplíny (parkur), drezuru, vytrvalostní závody a také westernové jezdectví. Do aktivity patří také trénink zvířat především pozitivním posilováním, např. trénink psů, papoušků, lachtanů apod.

Letecké sporty jsou jedinou skupinou sportovních aktivit, kde místem výkonu sportu není ani voda, ani pevnina, ale vzdušný prostor. Tyto sporty jsou proto nejvíce závislé na povětrnostních podmínkách, protože je k jejich výkonu většinou potřeba jasného a bezvětrného či málo větrného počasí. Zahrnuje sporty, k jejichž vykonávání je potřeba letecký motorový prostředek (letecká akrobacie, létání ve vrtulnících, obecné letectví), tak i aktivity, kde je hlavním prostředkem padák, nebo nemotorový letecký prostředek: parašutismus, létání na závěsných a padákových kluzácích (tzv. rogalech), létání v balónu, plachtění, letecké modelářství apod.

Cyklistika je sport, k jehož výkonu je potřeba jízdní kolo. To může mít různé vlastnosti v závislosti na účelu jeho použití a terénu, ve kterém se kolo bude pohybovat. Rozlišujeme tři typy cyklistiky. Rychlostní cyklistiku, kde je důležitá nízká váha kola a malý odpor, protože hlavním cílem je ujet daný úsek za co nejkratší čas. Druhou skupinou je terénní cyklistika, kde naopak jde o to mít co nejpevnější kolo k překonání terénu. Zvláštní skupinou je tzv. sálová cyklistika, kam řadíme krasojízdu a sport zvaný kolová.

V rámci první z aktivit - jízdy na kolečkových bruslích je nejrozšířenějším typem mezi veřejností tzv. fitness bruslení, tedy rekreační a kondiční. Mimo to rozlišujeme freestylové bruslení, hokejové bruslení, rychlobruslení atd. Další aktivitou je skateboarding. Zde je nejdůležitější pomůckou skateboard, sloužící k jízdě a předvádění triků a jejich sestav. První skateboardy byla dřevěná prkna, na nichž byla zespodu připevněna kolečka z in-line bruslí. K největšímu rozmachu skateboardingu došlo v 70. a 80. letech 20. století v USA. Skateboardy prošly značným vývojem až po dnešní tvar, který je na rozdíl od dřívějších typů symetrický. Existuje celá řada triků a pohybů typických pro skateboard. Mezi nejznámější patří ollie a kickflip.

Horolezectví zahrnuje sportovní a pohybové aktivity provozované na svislých stěnách. (Dilley, & Scraton, 2010) Pro jejich vykonávání je třeba mít speciální vybavení, zajišťující plnou bezpečnost a chránící před zraněním či dokonce smrtí. Jedná se o různé typy sedáků, skob, lan, přilby, cepíny, mačky apod. I když lze horolezectví provozovat na umělých stěnách v halách, většinou se jedná o venkovní aktivitu. Horolezci nejčastěji zdolávají skály a horské svahy. Horolezectví lze provozovat i na ledových stěnách, budovách, mostech apod.

Balet je aktivita na pomezí mezi uměním a sportem. Jedná se o scénické taneční umění založené na speciálních choreografiích. Většinou je to samostatné dílo, ale může být i součástí jiných děl, jako např. opery. Balet jako styl tance má svá pravidla a typické prvky. Důležitá je práce nohou, ke které jsou určeny typické baletní boty – špičky, které mají vyztuženou přední část a jsou určeny k tanci po špičkách, nebo baletní piškoty, které jsou přiléhavé a měkké, ale nemají tvrdé ohraničení.

Tato aktivita zahrnuje veškeré organizované i neorganizované taneční aktivity jednotlivců i skupin (Alexandris, & Carroll, 1997) kromě baletu. Jedná se jednak o taneční sport, ale i o další tance, o kterých pojednáme níže.

Tanec, nebo taneční sport vychází původně ze společenských tanců. Typické je tančení v párech, za doprovodu taneční hudby a při užití typických kroků daného tanečního stylu. V tanečních soutěžích se soutěžící člení do různých kategorií podle věku a výkonnosti. Většinou se tance dělí do dvou základních kategorií. První skupinu tvoří tzv. standardní tance, které mají většinou svůj původ v Evropě, typické uzavřenější držení a striktní dress-code (muži frak, ženy dlouhé večerní šaty). Latinskoamerické tance pak mají svůj původ většinou v jižní Americe, oblečení je zde méně striktní (zdůrazňuje temperamentní charakter tanců) a držení je uvolněnější.

Mezi další tance v této aktivitě řadíme např. mnoho dalších tanců, které by mohly být řazeny do společenských tanců, jako např. mambo, salsa, flamenco apod. Dále nesmíme opomenout tance, které tančí jak jednotlivci, tak i skupiny, jako např. rap, hiphop, step, břišní tance, street dance, country tance, africké tance, irské tance apod.

Do této skupiny lze zařadit celou řadu sportů, které nenajdeme v předchozích podkategoriích a aktivitách. Při zařazení sportů do této aktivity nezáleží na tom, zda se spíše jedná o sport kolektivní nebo individuální.

Aktivita návštěvy sportovních utkání je neodmyslitelnou součástí oblasti sportů. Pro sledování všech sportů nabízí organizátoři fanouškům a příznivcům prostory, kde mohou fandit svým sportovcům. Vždy se jedná o prostory venkovní i vnitřní. Pobyt v těchto prostorách bývá dočasný a jedincem je vnímáno zpravidla jako cizí prostředí. Návštěva sportovního utkání plní zajišťuje společenský kontakt jedince a tím jej socializuje a zároveň plní funkci zábavnou. Právě díky tomuto důvodu bývají návštěvy sportovních utkání vyhledávanou volnočasovou aktivitou jedinců i celých skupin. Mnohdy se stává, že je dané utkání doprovázeno atraktivním programem.    

Tato aktivita je mezi jedinci oblíbená zejména z toho důvodu, že při ní nemusí vynakládat přílišnou fyzickou aktivitu, prostředky a čas na přepravu a je dostupná téměř každému. Ke sledování sportů je potřeba také dostatek finančních prostředků na pořízení materiálních prostředků potřebných pro jejich sledování (televize, satelit, přístup na PC). S rozvojem internetu lze sledovat jakýkoliv sport bez ohledu na roční období a místo jeho konání. Oblíbenou aktivitou se stává sledování zvláštních sportovních událostí, např. mistrovství světa (v různých sportech), významné turnaje, Olympijské hry apod. Atraktivita sledovaných sportů a zvláštních sportovních událostí v očích jedinců stoupá s úspěchy oblíbených sportovců a týmů.   

Mnozí jedinci s oblibou ve sportech se zajímají i o sportovní statistiky, díky kterým mají přesnější informace o sportovcích, sportovních týmech či celých sportech. Sledovat je možné mnoho údajů, např. vstřelené branky, dobu, po kterou byl hráč na hřišti, kolik vytvořil chyb za hru a mnoho dalších). Tyto informace dále lidé využívají např. k sázení, které již do sportovních statistik nezahrnujeme. Samozřejmě nelze vnímat kategorii sportovních statistik jen jako jejich pouhé sledování, ale také jako jejich tvorbu a zdokonalování, čemuž v dnešní době napomáhají moderní technologie.

Trenérství jako volnočasová aktivita je v daném ohledu chápána jako činnost, kdy osoba vynakládá svůj volný čas na práci s jedincem či skupinou lidí v konkrétním sportu, aby bylo dosaženo co nejlepšího sportovního výsledku. Trenérství jako volnočasová aktivita může být směřována k práci s dětmi i dospělými. Náplň činnosti trenéra je chápána v celé jeho šíři a nelze opomenout vedení sportovce, motivaci, kontrolu nad jeho prací ani přípravu. Do této aktivity zahrnujeme také specifické činnosti, které se týkají trenérství, např. vzdělávání nebo příprava na zkoušky pro pozici trenéra nebo k získání trenérské licence.

Fandění oblíbeným klubům je oblíbenou aktivitou a setkáváme se s ním napříč všemi sportovními obory. Jedná se o náklonnost osoby ke sportovnímu týmu či sportovci. Fanoušek věří, že subjekt nebo objekt jeho zájmu, dosáhne v závodě nebo v zápase co nejlepšího výsledku a náležitě jej podporuje. Tato podpora bývá projevována nejen v místě, kde sportovec či tým působí, ale mnohdy se stává, že za těmito objekty zájmu fanoušek cestuje. K subkultuře fanoušků patří také např. specifické oblečení mnohdy se symboly svého týmu, mluva nebo chování a sdružování osob do tzv. fanklubů a veškeré aktivity s nimi spojené.

Klíčovým prvkem rodinného prostředí jsou zvyky a rituály, které určují jedinečnost každé rodiny, na jejich základě se vytváří pravidla a normy, které dodávají jejím členům životní jistoty. Rodina je také krásným příkladem prostředí, ve kterém je velký prostor pro rozmanité volnočasové aktivity. Do aktivit s názvem rodina zařazujeme takové činnosti, které mohou mít velmi pestrou náplň, ale jejich klíčovým a základním pojítkem jsou členové rodiny. Tato aktivita byla do podkategorie zařazena na základě velmi stručných vyjádření (např. „rodina“), která nám někteří respondenti poskytovali a v nichž neuváděli čeho se aktivity v rodině týkaly. Do aktivity rodina proto spadají všechna obecná vyjádření rodinných aktivit.

Rodinné výlety a dovolené pojímá každá rodina jinak, ať už na základě finančních prostředků nebo nároků na cílovou destinaci. Pro někoho je na rodinných výletech a dovolených klíčové trávení času s blízkými osobami, nebo také utužení rodinných vztahů, pro jiné je důležitý pouze odpočinek s poznáváním nových míst ať už v tuzemsku nebo v zahraničí.

Při sourozeneckých hrách se rozvíjí spolupráce a dle druhu zvolené hry i jiné vědomosti a dovednosti. Klíčovým faktorem sourozeneckých her je věk dětí, od kterého se odvíjí druhy zvolených her a především přístup hráčů k sobě navzájem. Proto, aby bylo hraní zábavné a harmonické, je důležité, aby byl starší spoluhráč ohleduplný, protože mladší sourozenec ještě nedokáže tolik, co je pro větší děti samozřejmostí.

Sociální péči v rámci této podkategorie chápeme jako volnočasovou aktivitu, která není vázaná na nástroj sociální ochrany, který vytvořil stát pro případ sociální události. Zde se jedná o jakékoliv aktivity sociální péče, které jsou realizovány ve volném čase a které jsou poskytované blízkým osobám např. v rodině nebo přátelům apod. Stejně tak se jedná o aktivity, které jsou jako volnočasové lidmi chápané a nejsou vázané na výkon jejich profese.

Aktivita hlídání dětí v tomto katalogu reprezentuje takové činnosti, které směřují k zajištění dohledu a aktivit pro děti v době, kdy se jim nemohou věnovat rodiče nebo zákonní zástupci. Do této aktivity nezahrnujeme takové činnosti, které jsou chápané jako povinnost nebo práce. Jde o činnosti, jejichž společným jmenovatelem je hlídání dětí, v jehož rámci probíhají konkrétní činnosti. Tuto aktivitu naplňují velmi různorodé činnosti např. tvořivé aktivity s dětmi, hra s dětmi, procházky s dětmi, sporty s dětmi, sledování pohádek apod.

Sociální pedagogika se orientuje na celou populaci, cílem je pomoc všem věkovým kategoriím v různých životních situacích. Nejde tedy jen o odstraňování negativních společenských i individuálních projevů, ale zejména o posilování těch pozitivních, a to především prostřednictvím výchovy a vzdělávání. Sociální práce je disciplína zabývající se zlepšováním kvality života jedince, skupin i celé společnosti. Do této kategorie spadají činnosti, které patří do sociální pedagogiky nebo sociální práce a nejsou sociální péčí. Může se jednat např. o terénní služby, poradenství, krizovou intervenci, práci v nízkoprahových zažízeních apod.

Návštěvy u přátel jsou dnes více než v minulosti běžnou součástí života lidí. Lidé se daleko častěji setkávají se svými přáteli, než s rodinou ve srovnání s minulostí. Má na to vliv rozšíření prostoru, kde se může člověk seznámit s lidmi, kteří jsou mu blízcí. Zároveň při setkáních s přáteli lidé potkávají své vrstevníky, s nimiž si mohou mnohdy daleko lépe sdílet své zážitky, radosti či starosti, než s členy své rodiny, kteří jsou o generaci či dvě starší. Zároveň ale množství přátel a nedostatek času přináší odloučení od rodiny, což může mít v krajním případě velmi negativní důsledky na fungování rodiny.

Návštěvy příbuzných můžou mít různý charakter, podle dané situace. Může se jednat o návštěvy spontánní, neplánované, kdy je cílem pouze navštívit daného člověka a sdílet s ním svůj čas, ale častěji o návštěvy pravidelné (např. pravidelné návštěvy prarodičů) či plánované návštěvy. Tady lze zařadit např. návštěvu k příležitosti významného životního jubilea, svatby, či v případě úmrtí v rodině. Délka a charakter návštěvy záleží na vzájemné vzdálenosti, pokud je vzdálenost větší, pak bývá i návštěva méně pravidelná.

Do volnočasové aktivity návštěvy společenských klubů zahrnujeme všechny aktivity spojené se setkáváním lidí za nejrůznějším účelem. Na tomto místě zmíníme např. hudební kluby a bary, kde se lidé baví, poslouchají hudbu, tančí a popíjejí. Ovšem společenské kluby mohou být také jiné povahy. V toto případě hovoříme o takových společenských aktivitách, které organizují nejrůznější spolky, sdružení a kluby za účelem udržování společenského styku a realizace aktivit v nejrůznějších oblastech lidské činnosti. Tyto aktivity bývají charakteru např. sportovního, kulturního a celé řady dalších.

Tato volnočasová aktivita bývá zpravidla realizována v nejrůznějších spolcích, volnočasových zařízeních, na školách a dalších. Diskutující debatují na nejvýznamnější témata dnešní doby (politická, ekologická, sociální apod.). Debatování má svá pravidla, která musí každý účinkující dodržovat. V debatování existuje celá řada formátů, které se vzájemně odlišují. Na tomto místě zmíníme např. Parlamentní debatu či debatu typu Karl Popper. Diskusní a debatní kluby pořádají soutěže, turnaje, ale také školení. Některé akce bývají přístupné široké veřejnosti.   

Pod aktivitou organizace společenských akcí si lze představit organizační zajištění akcí nejrůznějšího charakteru. Řadíme sem např. firemní akce (např. večírky), plesy, koncerty, výstavy, narozeninové oslavy, zahradní slavnosti, svatby, módní přehlídky a další. Uskutečnění společenských akcí zahrnuje takové činnosti, resp. servis, který je v souladu s charakterem akce. Máme tím na mysli zejména naplánování a organizace akce, design akce, pronájem prostor, technické vybavení akce, catering, hostiny (bankety, rauty, recepce) zajištění tanečního vystoupení či hudebního doprovodu, zajištění moderátora akce, fotografa, a celé řady dalších, které tyto akce zpravidla zahrnují.

Ples jako volnočasová aktivita bývá z povahy věci hojně navštěvovanou slavnostní společenskou událostí povětšinou dospělými lidmi. Součástí plesu bývá společenský tanec za doprovodu příslušné hudby. Návštěva plesu obvykle vyžaduje společenský oděv, pokud tedy ples není jiného charakteru (např. ples maškarní apod.). V minulosti bývaly plesy spíše výsadou vyšších společenských vrstev. V dnešní době tomu také tak samozřejmě je, ovšem stále častěji se setkáváme i s plesy na úrovni obecních plesů pořádaných různými organizacemi, spolky apod.

Diskotéky bývají velmi často výsadou spíše mladší generace. Diskotéky obvykle trvají po celou noc až do časných ranních hodin zejména koncem pracovního týdne a o víkendu. Na diskotéku chodí lidé nejen za zábavou a seznámení se s novými lidmi, ale zejména za poslechem hudby a tancem. Diskotéku a taneční hudbu mívá na starosti diskžokej, který celou akci moderuje a provází jí. Častým jevem na diskotékách bývá organizování nejrůznějších společenských her a soutěží.    

Zábavy bývají výsadou především vesnic. Je to místo pro setkávání lidí, kde důležitou roli hraje hudební doprovod amatérských kapel. Nechybí zde samozřejmě tanec, jídlo, pití, seznamování s lidmi a setkávání s přáteli. Některé zábavy jsou realizovány jako doprovodné akce jiných společenských událostí, např. hodů, slavností, pálení čarodějnic apod. Mnohem častěji je však zábava uskutečňována jako akce sama pro sebe. V letních měsících, v období letních prázdnin se zábavy konají zejména ve venkovním prostředí.

Výročí založení obce, posvěcení kostela nebo svatyně, výroční pouť, patrocinium kostela apod.

Jedná se o aktivity zabývající se prací s mládeží a dětmi, které se liší se zaměřením a mírou organizovanosti. Cílem je výchova mládeže a dětí prostřednictvím různorodých aktivit. Vedoucí by měl být schopen dle zaměření organizace pracovat s dětmi a mládeží v jejich volném čase a upevňovat přátelství k lidem kolem sebe.

Členem mládežnické nebo dětské organizace může být každý, kdo splňuje kritéria daná konkrétní organizací a ten, kdo souhlasí s posláním a činností dané organizace. Dětské a mládežnické organizace jsou zaměřené na různé druhy činností. Klíčovým prvkem jsou zde sociální vztahy, děti si zde nacházejí přátelství a učí se, jak spolupracovat ve skupině. Dle zaměření činností dochází k rozvoji v oblasti kognitivní, afektivní a psychomotorické.

Existuje mnoho organizací, které se věnují organizování letních dětských táborů. K organizování letních dětských táborů však avšak existují rozdílné přístupy. Prvním z nich je celoroční práce se skupinou dětí, která vyvrcholí letním dětským táborem. V této sféře působí většinou vedoucí a organizátoři na bázi dobrovolnictví. Na druhé straně existují komerční organizace, které organizují letní dětské tábory různého zaměření a zaměstnávají vedoucí, kteří vytváří a realizují program s dětmi za určitou finanční odměnu. Mezi těmito dvěma naprosto odlišnými přístupy existuje mnoho mezitypů.

Práce v rámci této aktivity spočívá v plánování a organizačním zajištění letního dětského tábora včetně jeho programu i vedení jednotlivců a skupin při táborových aktivitách.

Letní dětské tábory jsou organizovány mnoha různými organizacemi – od nestátních neziskových až po komerční subjekty. Každý rok je na letní prázdniny nabízeno mnoho táborů různorodého zaměření. Toto zaměření se nejčastěji projeví v cílové skupině dětí (letní tábor je např. určen pouze dětem od 6 do 11 let nebo dětem se sluchovým postižením apod.) Účastníkem letního dětského tábora může být každé dítě, které splňuje podmínky dané organizací. Letní dětské tábory jsou vhodným prostředkem k osamostatnění a vystoupení z komfortní zóny. Děti zde upevňují sociální vazby a učí se pracovat ve skupině. Díky různorodým aktivitám kultivují své hodnoty.

Do této aktivity patří celá řada činností, od práce dobrovolných komunálních politiků (např. obecní zastupitel) přes regionální úroveň (člen zastupitelstva kraje) až po celostátní úroveň (dobrovolník v poslanecké sněmovně, senátu). Všechny tyto role doplňují v zastupitelské demokracii práci volených a placených zástupců občanů. Práce v zastupitelských orgánech zahrnuje i dobrovolnou práci poradců, jejichž úkolem je diskutovat odborná témata a poskytnout dostatek informací k určité problematice tak, aby měl volený zastupitel dostatek informací pro správné rozhodnutí.

Politická setkání a demonstrace jsou veřejné činnosti, které můžou iniciovat buďto samotné politické strany či hnutí, nebo občané či občanská hnutí. Jejich cílem je protestovat nebo vyjadřovat postoj k směřování státu, a různým politickým i dalším tématům. Společným znakem je velká skupina osob, která veřejně dává najevo svůj názor, tak aby oslovila a na svou stranu získala co největší množství podporovatelů. V demokratických zemích nejsou tato setkání potlačovaná a jsou jedním z nástrojů, napomáhajících ke správnému fungování demokratické společnosti.

S ohledem na Úmluvu o právech dítěte, vydanou OSN v roce 1989 byly v řadě států založeny různé dětské a mládežnické zastupitelské orgány, které dávají dětem a mládeži možnost vyjádřit veřejně svůj názor a zájem, tak aby k němu mohlo být v případě oprávněnosti přihlíženo. Jedná se o různé formy rad dětí a mládeže, které zastupují zájmy mládežnických organizací. Tyto rady reprezentují potřeby mládeže a reprezentují je vůči státním orgánům (parlament, vláda…). Stejně tak existují různé zastupitelské orgány např. ve školách (např. parlamenty) a při různých orgánech veřejné správy apod.

Jedná se o herní žánr, kde hlavní hrdina plní nejrůznější úkoly (např. hádanky, sbírání předmětů a jejich správné použití, zápletky a celá řada dalších), aby dosáhl cíle. Existuje také celá řada subžánrů adventur. Na tomto místě můžeme zmínit např. textové adventury (výchozím bodem pro fungování hry je text), modernější a propracovanější grafické adventury, které se dále dělí na: Únikové adventury, Logické (puzzle) adventury, Prozkoumávací adventury či adventury Point – and – click. Dalšími subžánry jsou tzv. Vizuální novely (spojuje prvky textových a grafických adventur) či přímo Hybridy (např. vizuální novela s prvky Point – and click adventury).

V těchto hrách ničí hráč nejrůznější cíle. Používá k tomu např. bojové techniky či zbraně. Řadíme sem např.: FPS (hry z pohledu vlastní postavy), TPS (hry z pohledu třetí osoby). Dále sem lze zařadit např. bojové hry, hry špionážní a taktické (https://www.databaze-her.cz/napoveda/herni-zanry-na-databazi-her/). Podžánrem akčních her jsou tzv. střílečky, kdy bojujete proti svému protivníkovi s cílem zastřelit ho. Často se hrává v týmech. Také v kategorii akčních her existují tzv. subžánry. Na toto místě zmíníme např. Shoot´ em up (pohyb pouze nahuru a dolů a doprava a doleva) nebo již dříve zmíněné FPS či TPS střílecí hry, taktické střílecí hry či hrdinové (např. hra v aréně s výběrem hrdiny) a jiné hry.

Bojové arkády jsou herním žánrem založeném na souboji dvou postav s cílem porazit toho druhého. K tomu má hráč dispozici nejrůznější zbraně, údery a další možnosti. Hraje se obvykle ve vymezeném, konkrétním prostoru, zpravidla v aréně. Mezi nejznámější arkádové hry tohoto typu patří např. Mortal Kombat, Street Fighter a další.

Sportovní a závodní arkádové hry jsou tematicky vymezenou skupinou her, která ve vymezeném herním prostoru simuluje sportovní výkon. Hráč napodobuje sportovní/závodní výkon, aby dosáhl určitého cíle. K dispozici má řadu přidaných vlastností, které jsou v reálném světě neuskutečnitelné. V kategorii her sportovních hraje již dlouhou řadu let důležitou roli obchodní společnost Electronics Arts se svými produkty značky EA Sports. V oblasti závodních her můžeme zmínit např. hru Need for Speed.

Cílem plošinových her, známých též jako skákačky, je dostat svého hrdinu do cíle. Po cestě na hráče čekají různé odměny, ale také překážky (protivníci, pasti, nástrahy apod.), které musí úspěšně zdolat.  Tento druh her vyžaduje po hráči hbité prsty a soustředěnost. Mezi nejznámější hry tohoto druhu patřily historicky např. Prince of Persia, Pac-man, Digger, Boulder-dash a další. Logické hry vyžadují po hráči logické myšlení, díky kterému může postupovat dále ve hře. Zmíníme např. Tetris či Atomic, nicméně existuje bezpočet dalších.

Jedná se o hry, kde hráč plánuje a promýšlí další postup, aby dosáhl svého cíle (zpravidla vítězství). Prvky strategických her se mnohdy prolínají i do jiných žánrů. V případě strategií existují také nejrůznější subžánry. Zmíníme např. 4X (budování či naopak dobývání říší), Artillery (podobné jako tahové strategie), RTS – v reálném čase (budovatelské hry), TBS (omezený čas na úkony ve hře), Tower Defense – rozmístění jednotek (ochrana pevnosti), dále pak např. MOBA (více hráčů hraje proti sobě online) a další.

Simulátory života jsou herním žánrem, který má za cíl napodobit prostředí či život lidí ve skutečnosti v nejrůznějších situacích. Hráč může při hraní plánovat svoji činnost, kombinovat různé faktory s ohledem na aktuální situaci ve hře. Do kategorie simulátorů života lze zařadit hru The Sims, Sim City apod.

Hráči PC her se mohou běžně setkat s nejrůznějšími subžánry simulátorů. U sportovních simulátorů se v současnosti často jedná jak o hry kolektivní (hrané společně přes internet), tak individuální a jejich cílem je co nejvěrněji napodobit sportovní utkání či sportovní výkon. Sem řadíme např. sportovní simulátory (např. FIFA, NHL) či Football Manager. Hráč v těchto hrách často plánuje a předvídá. V kategorii simulátorů se setkáváme také se závodními simulátory, bojovými, karetními a řadou dalších. Simulátory bývají oblíbeným herním žánrem zejména pro to, že si hráč může vyzkoušet věci, které by v reálném životě nevyzkoušel. K některým hrám tohoto typu mají hráči k dispozici také různé herní doplňky, jako např. volant s pedály.           

Hry na hrdiny neboli role-playing games (RPG) reprezentují v kategorizaci hry v hlavní roli, ve kterých děj vždy utváří sám hráč, který ovládá vždy jednu postavu, nikoliv všechny jednotky dané strany. Jednotlivé postavy se vyznačují tím, že jsou „skutečné“ bytosti se jménem, minulostí, zvláštními dovednostmi, mají takzvaně další rozměr. Jednotliví hráči utvářejí postavy (dobrodruhy), žijící ve smyšleném světě, který reguluje a řídí jeden z hráčů - Pán hry.

Virtuální realita je technologie poskytující uživateli interakci se simulovaným prostředím. Tvoří iluzi skutečného světa, jehož je člověk (např. hráč hry) součástí. Virtuální realita vytváří vizuální, sluchový, hmatový či jiný vjem. Mezi nástroje pro vytvoření virtuální reality patří počítač, konzole nebo smartphone, na nichž mohou být spuštěny speciální aplikace pro virtuální realitu. Dále jsou potřebné brýle pro virtuální realitu, které zprostředkují obraz a v neposlední řadě konzolový ovladač, pohybové senzory či klávesnici a myš, pro ovládání zařízení. Aktivity v této oblasti zahrnují různé hry, kresbu 3D obrazů, prozkoumávání různých prostor nebo území apod. Ve sportovních činnostech slouží virtuální realita k tréninku správného pohybu nebo techniky.

Osobní blog je specifickou formou deníku vedeného ve veřejně dostupném prostoru. Tato kategorie zahrnuje všechny blogy, jejichž autoři se rozepisují o sobě a svém životě. Píší třeba o své práci, rodině, přátelích, studiu, cestování, zážitcích, o tom, co se jim honí hlavou, co si myslí o světě, politice, aktuálním dění, jak se jim žije v zahraničí apod. Blog - deníček - pro ně představuje evidenci myšlenek, pocitů, zážitků, dojmů, citátů, nápadů, událostí, apod.

Hobby blogy mají celou řadů poddruhů. Mezi nejrozšířenější varianty patří fanblogy (blogy o celebritách, hudební kapelách, filmech a seriálech, sportovní klubech apod.), foodblogy (blogy o vaření), wineblogy (blogy o víně), fashion blogy (blogy o módě), artové blogy (blogy výtvarníků, kteří na blogu zveřejňují výsledky svého výtvar-ničení :-), blogy o zvířatech (blogy chovatelů a milovníků zvířat) a literární blogy (blog začínajích spisovatelů, novinářů a amatérských pisálků).

Do fotoblogů patří všechny blogy, u kterých nad textem převažuje obraz. Zaměření těchto blogů je jasné: jejich autoři své blogy využívají v první řadě ke sdílení vlastních fotografií. Vlivem nebývalého rozmachu digitální fotografie došlo k velkému rozšíření popularity tohoto koníčku, kterému se věnují početné zástupy amatérů. Servery nabízející vytvoření blogu poskytují celé řadě talentovaných fotografů zázemí pro jednoduché sdílení vlastní fotografické tvorby a k tisícům stávajících fotoblogů vznikají denně nové a nové.

Osobní webové stránky byly významným fenoménem v období před vznikem sociálních sítí, které jejich tvorbu do značné míry omezily. Vytvořením profilu na sociální síti totiž v podstatě plnohodnotně nahrazujeme obsah osobního webu při zachování širokých možností komunikace a sdílení poskytovaných sociální sítí. Přesto však osobní webové stránky stále nabízejí jisté kouzlo a jejich tvorba (ať již po technické nebo obsahové stránce) může pro řadu lidí představovat důležitou alternativu k sociálním sítím. Osobní webové stránky připravované profesionály často slouží jako propagační weby celebrit a známých (i méně známých) osobností. Klíčovým bonusem samostatné webové stránky je samostatná adresa, zpravidla i samostatné doménové jméno.

Tvorba webových stránek pro nejrůznější spolky, organizace, dobrovolné skupiny, náboženská společenství a další zájemce je rovněž volnočasovou aktivitou spadající do kategorie blogů a webových stránek. Aktivita zahrnuje redakční práce, technickou správu a tvorbu a rovněž tvorbu obsahu.

Ostatní formy komunikace, které spadají do kategorie blogu či tvorby vlastních stránek a nejsou profilem na sociální síti (např. online diskusní fóra, mailové konference apod.)

Facebook představuje v současné době klíčovou sociální síť sdílící profily více než 1,5 milliardy lidí. Jedná se o sociální síť založenou především na možnosti vlastní prezentace, což často může odvádět pozornost od sociálního aspektu sítě a může vést k patologickým projevům osobnosti, např. narcismu apod. Nevýhodou sítě, která ovšem postupně mizí, je nízká návaznost na portfolio aplikací jakou nabízí např. Google Plus. Tento určitý handicap Facebook dotahuje zřizováním nových služeb, např. Live video, Reactions apod. Podle údajů z roku 2016 má Facebook 1,65 miliardy profilů.

Sociální síť twitter představuje jednu z významných alternativ Facebooku a slouží ke sdílení krátkých sdělení doprovázených možnou multimediální přílohou. Sílu těchto často zkratkovitých tvrzení využívá řada osobností k propagaci svých politických postojů (např. Donald Trump aj.) a k vedení nejrůznějšího druhu kampaní (např. MeToo apod.).

Síť Instagram je v současné době stále rostoucí sociální sítí založenou na myšlence sdílení obrázků. Často je proto označován jako obrázková sociální síť. Klíčem k růstu zájmu o Instagram je rozvoj mobilních telefonů a zejména do nich integrovaných fotoaparátů. Proto nemá Instagram příliš rozvinutou webovou podobu, klíčem je instalace na mobilních zařízeních a sdílení co možná největšího množství fotografií.

Google plus je varianta sociální sítě od společnosti Google. Tato síť je přímou konkurencí Facebooku a dle údajů z roku 2015 obsahuje přibližně 2,2 miliardy profilů, z nichž ale pouze 9 % je aktivních (uživatelé zveřejňují zprávy nebo jiný obsah). Stejně jako Facebook umožňuje sdílet příspěvky, komentáře, multimediální obsah a nabízí také online komunikaci. Jeho nespornou výhodou je aktivní spojení s ostatními službami společnosti Google (Disk, Kalendář, Gmail, YouTube atd.), nevýhodou nízká aktivita uživatelů.

YouTube je specifická sociální síť z portfolia společnosti Google, která umožňuje uživatelům sdílet videa, která mohou komentovat, dále sdílet, vytvářet na ně odkazy z jiných stránek a integrovat je do svých aplikací apod. YouTube patří v současné době k největším sociálním sítím co do datového i časového rozsahu sdílených materiálů i co do zájmu uživatelů, jichž má zpravidla kolem 25 miliónů pravidelně online (najednou v reálném čase).

Linked In představuje specifickou síť zaměřenou na sdílení profesních profilů uživatelů. Profesní profil často slouží jako profesní životopis pro hledače zaměstnanců firem (tzv. head hunters), kteří jich stále častěji využívají. Na rozdíl od obecných sociálních sítí zde častěji vznikají skupiny osob sdílející profesní zájem (např. vědci ze stejného oboru, pracovníci ve stejném odvětví apod.). Firmy mohou přes tuto sociální síť zadávat rovněž pracovní poptávky.

Snapchat je specifická aplikace pracující na principu sociálních sítí, která umožňuje sdílet fotografie (resp. obrázky), které ostatní uživatelé buď podrží, mohou na ně odpovědět svou fotografií nebo je původní sdílený obrázek po čase automaticky smazán. Služba je populární zejména ve Spojených státech, kde má cca 50 mil. uživatelů.

Pinterest je sociální síť založená na sdílení kolekcí obrázků, které mohou uživatelé vytvářet z vlastních obrázků nebo obrázků sdílených jinde na internetu. Vytvářejí si tak kolekce, které mohou ostatní uživatelé prohlížet, komentovat a označovat je jako oblíbené (likeovat). Samozřejmostí je možnost interakce mezi uživateli včetně společného vytváření obsahů.

Do této kategorie patří všechny ostatní sociální sítě, např. QZone (Čína), MySpace, Reddit, StumpleUpon, Yelp, LiveJournal, Bebo, Vkontakte, Odnoklassniki (Rusko).

V českém prostředí jsou známy např. sítě Lidé, Spolužáci apod.